curiae protonotarii, praesentibus, etiam subappenso maiori nostro sigillo testimonio literarum. Datum in Rat[iboria] feria quarta infra dominicam Laetare23) anno Incarnationis Domini millesimo trecentesimo septuagesimo secundo. 9 1373, srpen 16. Hradec. — Jan, kníže opavský a ratibořský, dává opavskému měštanu Rejnčkovi souhlas ke zřízení nadace ročních 101/2 kopy grošů při oltáři sv. Anežky v Opavě. Městský archiv Opava, sign. II, 4 (pergam. originál 40,8 cm X 26,5 cm, plika 5,2 cm). Tamtéž, sign. XI, 3 (inserováno v notářském instrumentu Ctibora Ambrožova z Brna ddto 12. ledna 1466. Viz čís. 101). Státní archiv Opava, Kopiář oltář. nadací A, fol. 9—10, čís. D. fol. 76—77, čís. EE, fol. 146-147, čís. VVV (opis ověřený M. Matyášem Dominikem Dominac- kým, veřejným notářem a syndikem města Opavy, v Opavě 20. října 1630, 15. listopadu 1630 a 21. ledna 1631). Tamtéž, Kopiář oltář. nadací B, str. 10—12, čís. D, str. 158—161, čís. EEE, str. 282—284, čís. VVV). Tamtéž, Tillerova pozůstalost, sv. III., fol. 161—162 (opis). Kopetzky, Regesten, čís. 371. Kníže Jan i na místě svých nezletilých mladších bratří dává opavskému měštanu Rejnčkovi, který založil při farním kostele Panny Marie v Opavě kapli sv. Anežky s oltářem, souhlas ke zřízení nadace ročních Mikuláše (Zukalův přípisek v Kopetzkého Reg. str. 88/89). R. 1373 mu obnovil kníže Přemek nadání ratibořského knížete Leška na hrad Borutswerde s městečkem Bohumínem, polovicí vsi Zábělkova, Křížovem a Gronovem (jinak Slatina), protože stará listina mu shořela. Pašek však byl povinen podle zemského práva sloužiti odtud s jedním jezdcem a dvěma pěšáky (CDS VI, 51; Kopetzky, Reg. 369). Od knížete Přemka Těšínského koupil Pašek r. 1365 Německou a Polskou Lutyni za 400 kop grošů (H. Neuling, Schlesiens Kirchorte und ihre kirchlichen Stiftungen bis zum Ausgange des Mittelalters, Vratislav 1902, str. 167; G. Biermann, Ge- schichte des Herzogsthum Teschen, Těšín 1863, str. 149). Biermann se domnívá, že Paška se týká také zpráva, podle níž týž kníže daroval svému služebníku „Beckoni“ půl vsi Dětmarovic (Biermann, Gesch. d. Herzogst. Teschen, str. 148). R. 1375 zřídil Pašek základem 30 kop grošů roční nadaci 3 kop grošů v klášteře dominikánů u sv. Jakuba v Ratiboři a tento plat zajistil u měšťanů opavských (CDS VI. 168, Kopetzky, Reg. č. 381). R. 1377 při dělení Opavska držel vedle zboží bohumínského, jež nespadalo pod Opavsko, ves Bořutín, obě Chu- chelné, Vojnovice a Vladěnín, které připadly k dílu knížete Hanuše (CDS VI, 197—200, Prasek, Program 1890, str. 14) a Petřkovice, jež připadly k dílu opavskému (CDS VI. 195—7; Prasek, Program 1890, str. 12). R. 1379 se uvádí s přídomkem z Bohumína (de Odirberg) jako svědek listiny knížete Jana (CDS II, 176; Kopetzky, Reg. č. 389), podobně r. 1382 svědčí na listině ratibořské kněžny Anny (přípisek Zukalův str. 106/107, Kopetzky, Reg.), r. 1387 na listině knížete Jana (CDS II, str. 226). Jeho manželkou byla patrně Heska, zemřelá někdy před r. 1382, kdy jeho syn Pešek, píšící se podle Visly, zřídil za svou zemřelou manželku Kache, svého zemřelého bratra Mikuláše a všechny předky nadaci ročních 3 kop grošů, zajištěných se souhlasem kněžny ratibořské Anny u města Ratiboře, a 1 kopu grošů na věčné světlo tamtéž (ČDS II, 182). Ratibořští dominikáni slíbili, že budou za to sloužit u oltáře sv. Dominika, kde jsou jeho předkové pohřbeni, denně 1 mši a o každém kvatembru konat hodinky za mrtvé (CDS II, 18). Poslední zpráva o Paškovi je z r. 1407, kdy vyznává, že mu fulnecký purkrabí Lerl splatil dluh svého pána Lacka z Kravař ve výši 50 kop grošů, ač netýká-li se tento údaj již jeho syna, jak se dá usuzovat z velikého časového odstupu a také z toho, že se tam mluví o jeho manželce Braze (CDM XV, 99, č. 459). 21) Hascho, ratibořský fojt, uvádí se v pramenech pod různými jmény, např. Hascho, Gozo, Goczo, nejčastěji však pod názvem Nicolaus Gozonis, jak bylo napsáno také na jeho pečeti, která se popisuje v CDS II. 168: S. Gozonis d. Ratibor. Držel fojtství v Ratiboři, byl značně zámožný a byl ve velmi blízkém styku s knížetem Janem, na jehož listinách se často vyskytuje jako svědek, mnohdy i sám (např. r. 1375. 1377 - CDS II, 168, 173), r. 1377 se do- konce po boku knížete zúčastnil zemského sněmu (CDS II, 176). R. 1375 vzdal knížeti svůj díl na podymném z Ratiboře ve prospěch jeho nadace při oltáři sv. Trojice v kostele sv. Jana v Ratiboři (CDS II, 166-8) a kníže mu za to r. 1377 přiřkl podací k oltáři Božího těla v Rati- boři (Aug. Weltzel, Geschichte der Stadt und Herrschaft Ratibor, Ratiboř 1881, str. 636). 22) Jeho totožnost odjinud nebylo možno zjistit. 23) Laetare Jerusalem et conventum facite ... introit čtvrté neděle postní. 24