wicz,12) camerario czude nostre oppaviensis, Johanne Schonsteyn12) militum, Peczone Slewicz14) et Milotha de Radun15) et aliorum plurimorum, presenti- bus etiam nostris sigillis maioribus subappensis. Datum et actum castro nostro Grecz sub anno Incarnacionis Domini millesimo trecentesimo septuagesimo octavo, in crastino Assumpcionis sancte Marie Virginis glo- riose. 15 1379, prosinec 21. Hradec. — Václav a Přemek, knížata opavská, potvrzují věnování platu 101/2 kopy grošů k oltáři sv. Anežky v Opavě. 12) O Mikuláši z Malenovic viz čís. 9, pozn. 10. 13) Jan, zvaný též Ješek z Dolních Životic (Schönstein) byl synem biskup- ského mana Bulače z Deštného. V pramenech vystupuje poprvé r. 1354, kdy Bulačova dcera Kunhuta pohnala své bratry (tedy nikoliv bratry svého otce, jak uvádí Petr Tesař, Nejstarší dějiny enkláv moravských na Opavsku, VMO XXII/1914, str. 1—33) Albrechta a Jana k man- skému soudu o vyplácení věna 11 kop grošů ročně (Lechner o. c. II, 7). Oba bratři byli tehdy ještě nedílní a třetí bratr Mikuláš Bulač ještě nedospělý. V nedílu zůstali potom bratři značně dlouho. R. 1367 objevuje se Janovo jméno v manských půhonech, neboť pohnal Dětocha z 36 kop sirotčích peněz a Hanuška ze Štáblovic z 1 kopy sirotčích peněz (Lechner o. c. II, 37). R. 1368 se zúčastnil manského posudku (Lechner o. c. II, 38), r. 1371 je podepsán jako jeden ze svědků listiny biskupa Jana ze Středy na odúmrť pro město Ostravu (CDM X, čís. 101; Al. Adamus, Sbírka listin k dějinám Mor. Ostravy, Moravská Ostrava, 1929, str. 12). R. 1375 byl doručitelem půhonu manského soudu proti Dominiku z Hertic (Lechner o. c. II, 58). R. 1377 zastával před manským soudem zájmy sirotků po zemřelém bratru Albrechtovi proti Mikuláši z Mikolajic, na němž obdržel pro sirotky 21/2 lánu (Lechner o. c. II, 66). R. 1378 vystupuje na manském sněmu pod jménem Ješek (Lechner o. c. II, 71) a r. 1379 doručuje půhon Petra, měšťana opavského, Vavruši z Litultovic (Lechner o. c. II, 84). Vedle manských statků biskupových měl však Jan, krátce též jmenovaný pouze Schonsteyn, také léno opavského knížete, totiž Krahují, Lublice (Staré), Kružberk a Svatoňovice, které při dělení Opavska r. 1377 připadlo k dílu knížat Václava a Přemka (CDS VI, str. 195-7; Prasek, Program 1890, str. 12). Poslední zpráva o něm je z r. 1380, kdy se naposled zúčastnil manského sněmu, na němž zaujímal v poslední době přední místo jako jeden z nejvýznačnějších jeho členů (Lechner o. c. II, 89). Zemřel patrně ještě téhož roku, zanechav po sobě tři syny: Milotu, Ješka a Mikuláše (viz Tesař, o. c.). 14) Petr Šlewitz, nazývaný též Pec Slewic, je členem rodiny, která se později, když získala v držení Kravaře, psala Šlevicové z Kravař. V pramenech se vyskytuje v letech 1364 až 1378. R. 1364 je spolu s Westhubem a Jindřichem z Fulštejna svědkem listiny knížete Mikuláše, jíž osvobozuje klášteru klarisek v Opavě dvůr v Malých Hošticích (CDM IX, 274, č. 368), r. 1372 spolu s Petrem a Kuncem z Varty zakládá u sv. Václava v Opavě nadaci za Linharta z Varty a jeho manželku Kunu (viz pozn. 3), takže se zdá, že je manželem jejich sestry. R. 1377 při dělení Opavska drží dědičně díl Sosnové, Býkov a Dubnici a manským právem druhý díl Sosnové (ČDS VI, 297—200). Dalších zpráv o něm není. 15) Milota z Raduně pocházel z větve pánů z Kravař, která se podle Tvorkova, v jehož držení byla již ve XIV. stol., psala Tvorkovští z Kravař. V téro rodině bylo jméno Milota velice oblíbeno a není generace, v níž by se nevyskytovalo. Proto je velice obtížné odlišiti jednotlivé členy, zvláště ve starší době. Tato potíž je také s tímto Milotou, který se někdy jmenuje z Raduně, častěji však z Tvorkova. Poprvé se s ním setkáváme r. 1351, kdy je podepsán jako svědek při prodeji vsi Binkovic (Kopetzky, Reg. č. 301). R. 1366 ručí za knížete Václava obnosem 42 kop grošů (CDM XV, 88, čís. 107), r. 1373 podepsal jako svědek listinu knížete Jana pro Paška z Bořutína na zboží bohumínské (CDS VI, 51: Kopetzky, Reg. č. 369). Zukal (Pozůstalost, šlechtici) bez bližší citace uvádí, že r. 1375 držel Milota z Raduně dědičný majetek v Charvátech u Olomouce a jeho bratrem že byl Vincenc. R. 1377 uvádí se v dílčích listech Opavska jako držitel manského statku knížat opavských Raduně, dílu Vršovic. Jarkovic a Držkovic (CDS VI, 205—7; Prasek, Program 1890, str. 12). Zdá se, že po něm zůstal stejnojmenný syn, který se uvádí k r. 1437 v držení Raduně (VMO XVII, 1909, str. 50. 37