1361, duben 14. Opava. — Mikuláš, kníže opavský a ratibořský, dává opavským měšťanům souhlas k zajištění ročního platu 6 kop grošů na Oticích k oltáři v kapli při farním kostele Panny Marie v Opavě. Státní archiv Brno, pobočka Kroměříž, sign. A Ia 6 (pergam. originál 28 cm X 18,9 cm plika 5,5 cm). Státní archiv Brno, Bočkova sbírka čís. 9.992 (opis). CDM IX, str. 178, čís. 241 (s menšími nepřesnostmi). Kníže Mikuláš vyznává, že opavští měštané sáhli na nejmenovaného kněze a proti právu církevní immunity ho odsoudili k smrti utopením. Za tento čin musili žádat papeže o rozhřešení a podrobit se jím uloženému pokání. Součástí pokání bylo zbudování kaple při opavském farním kostele Panny Marie a zřízení oltářní nadace v ní s ročním důchodem 6 kop grošů. Měšťané se uloženému pokání podrobili a po vybudování kaple chtějí nyní zajistit stanovený roční plat 6 kop grošů pro oltářníka na své poddanské vsi Oticích. Protože se však tak bez souhlasu knížete nemůže stát, uděluje jim žádané dovolení. Nicolaus, Dei gracia Oppavie et Ratiborie dux1), fatemur presentibus universis, quod iam dudum iurati cives civitatis nostre Oppavie quendam sacerdotem, in illicitis factis deprehensum, seculari iudicio condempnatum, insaccaverunt2), propter quod ipsos beneficium absolucionis in curia romana optinere et recipere oportebat3), et condigna penitencia secundum formam ecclesie ipsis iniuncta, preter alia, que contrito corde ipsis imposita per- egerunt4), capella eciam cum altari et ornatibus decentibus et debitis aduna- tis (1) de sex marcis gravibus moravici numeri et pagamenti erigenda, dictam capellam, sitam circa ecclesiam parochialem sancte Marie Virginis in Oppa- vias), dotare debent et tenentur. Unde dicti cives nostri nobis humiliter 1) O knížeti Mikulášovi viz F. Kopetzky, Zur. Geschichte und Genealogie der Pře- myslidischen Herzoge von Troppau, Vídeň 1869, str. 20—33; G. Biermann, Geschichte der Herzogstümer Troppau und Jägerndorf. Těšín 1874, str. 140—167; V. Prasek, Kníže Mikuláš II., 1318—1365. VMO XXIV (1918), str. 47—68. 2) Bližší okolnosti tohoto případu nejsou známy. 3) Duchovenstvo bylo vyňato ze světského soudnictví a spadalo pod pravomoc soudů církevních. 4) O vykonání pokání viz V. Prasek, Cirkevní pokora v Opavě vykonaná. VMO II (1892), str. 8—9. O církevní pokoře viz také článek téhož autora „Pokora“ v ČMM XII (1880), str. 43—51. — Jiný příklad podobného pokání můžeme uvésti z Opavy k r. 1400: Nějaký Lindner z Opavy musel jako pokání za vraždu složit 5 kop grošů pokuty a vykonat pout do Říma a tam žádat o rozhřešení. Biermann, Gesch. d. Herzogst. Troppau, str. 460. 5) Které kaple a kterého oltáře se zřízení nadace týkalo, není udáno. Nelze je však spojovat se zřízením nadace při oltáři Proměnění Páně z r. 1372, jak se snaží dokázati Vl. Denkstein, K stavební historii farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Opavě. VMO XXXX (1935), str. 58—69, neboť v citované listině z r. 1372 se uvádějí zcela jiné okolnosti. (Tam se mluví pouze o dotování oltáře, zatím co zde jde o zřízení kaple a oltáře v ní, v listině z r. 1372 složili nadační kapitál dobrodinci, zde je to uloženo městské radě. A rovněž i výše platu v obou případech je různá.) Jde pravděpodobně o kapli sv. Anny a stejnojmenný oltář v ní. Je to kaple na epištolní straně kostela, používaná od nejstarších dob také za sakristii. Sakristií se nazývá již r. 1452 (viz dále). R. 1457 byl v ní ještě oltář sv. Jakuba (ZDK I, 41). Ze starší doby není o ní zpráv, až k r. 1452 se dovídáme, že k oltáři sv. Anny a sv. Alžběty v sakristii Panny Marie byl po smrti kněze Mikuláše presentován knížetem Vilémem komárovský plebán Jan z Lamberka (Codex investiturarum antiquarum fol. 9. Státní archiv Opava, pob. Olomouc, odd. konsistorní archiv). Údaj Praskův (Histo- rická topografie země Opavské, Opava 1889, str. 474), že se nazýval Jan Hiel, je nesprávný a zakládá se na zaměnění slova hielt za Hiel u Wolného (Kirchliche Topographie von Mähren, 1. Abt. Olmützer Erzdiözese IV., Brno 1862, str. 228). 8