jem, věci naprosto jasně různé; a pokračuje pak „porculo similimus“ (sic), jako by srovnával rybu, jejíž jméno neznal, s delfínem; nakonec dodávaje „et in Borysthene memoratur praecipua magnitudo“, jako by nechával čtenáře v nejistotě, která z jmenovaných ryb je tak obzvlášť veliká. Nedomnívej se však, že muž ze všech lidí nejpečlivější a nejučenější se dopustil této nedbalo- sti. Spíše my jsme velmi nedbalí, protože jsme slovo, které on nám odevzdal bez kazu, raději porušili, než abychom je nechali bez kazu. Má-li se věc takto, myslím, že je nyní třeba obnovit původní znění a dosadit je zpět na jeho místo, kterého se tu nenáležitě zmocnil porušený a zkomolený výraz „mari“.19 Tedy pravé a správné čtení u Plinia zní: „A v Dunaji se loví vyza (mario) velmi podobná delfínu a v Dněpru se připomíná obzvláštní velikost“, totiž téže vyzy, protože svou velikostí a tučností dosahuje někdy tisíce liber, podobně jako pádský adell, a dodnes se loví toliko v Dunaji a v Dněpru. Jak píše Plinius, nemá kostí a páteře a její maso je velmi lahodné. Kар. 3. O UŽITEČNOSTI RYBNÍKŮ — AČKOLIV se všude naskýtá mnoho dokladů o užitečnosti rybníků nikdo se totiž u nás jimi nezabývá bez velkého užitku — přece myslím, že nejproslulejší je příklad Jana z Pernštejna,2° nejbohatšího šlechtice Čech a Moravy. Já tedy o tomto pánu vím, že minulého roku vytěžil toliko z rybníků, jež má v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, více než 1,200.000 sesterciů, to je větší obnos, než kolik měli censu římští senátoři a patriciové dokonce i za císaře Augusta, který census zvýšil. Srovnej nyní s Janovými rybami ryby L. Luculla,21 které prodal M. Cato,22 když byl poručníkem mladého Luculla, za 400 tisíc sesterciů, to je za census jezdecký.23 — Sám Lucullus totiž choval ryby ne pro zisk, ale pro potěchu. — Myslelo se, že Cato vykonal věc tak zna- menitou, že M. Varro, Columella a posléze Plinius se domnívali, že to musí uvést jako příklad. Naproti tomu u nás jmenovaný Jan ukládá téměř každo- ročně do pokladny částku daleko větší. Z toho může být více než jasno, jak se rybnikářství v našich zemích vyplácí. Připojme však ještě to, jak smýšlel o rybnikářství Vilém z Pernštejna," otec jmenovaného Jana. Byv otázán, jaký statek je podle jeho mínění nej- výnosnější, odpověděl: „Ten, který by se hemžil rybníky.“ Náhodou byli tehdy přítomni dva rytíři, z nichž jeden koupil statek bez rybníků za 10.000 mor. zl., druhý menší s rybníky za polovinu a oba byli zatíženi stejným dluhem. Tu Vilém pravil: „Odvážil bych se uzavřít sázku s kýmkoliv z Vás a dát jako zástavu základ ne nepatrný — a to bych jistě neudělal, kdybych rybníky důkladně neznal a neprozkoumal — že tento zaplatí prodejem ryb celý dluh 29