nám ukazoval i ješče v budúcích časěch činiti muože, jsme jemu svrchu- psanému milému tento nadepsaný list potvrdili i močí listu tohoto potvrzu- jeme, podluh toho nadepsaného listu, kterýž jest potom tak slovo od slova psán. Ve jméno Buožie amen. K věčnej pamětí. My Vlodek a Přemek, z Buožie milosti kněžata a páni těšínščí a Velikého Hlohova etc., vyznáváme těmto listem obečně přede všemi, kdož jej uzří čísti nebo čtúce uslyší, že zname- navší pilnů a věrnú službu milého měščenína našeho z Těšína, věrného mi- lého, kterúž nám od dávných časóv činil i činí i v budúčích časóv činiti muože, dali jsme jemu i jeho erbóm a potomkóm i močí tohoto listu dědičně a věčně dáváme potok v dole podle našej luky Rdzavky, vyšej našeho vrch- něho rybníka nad bleichou před Těšínem tak, že muože na tom potoče a v údolí rybník udělati i což najlépe bude moči a s vuodu bleicharky bez překazy věčí neškodno naším bleicham tak, že ten rybník i jeho erbové i po- tomkové mohú držeti, požívati jakož najlépe budú moči a mohú s ním učiniti i nechati jako svým dědičtvím prodati, zaměniti, zastaviti i na své požítky, jakož najlépe budú moči obrátiti od všech činšóv a poplatkóv svo- bodně. Tomu na svědomie a větší jistot a potvrzení svú jsme vlastní pečet k tomu listu přivěsiti kázali. Jenž dán v Těšíně v pondělí před svatů Žofii léta od Narození Syna Buožieho tišičého čtyrského čtyřdsatého druhého. A přitom jsú byli věrní naší milí, Mikoláš Čelo z Čechovic, starosta těšínský, Smyl z Žukova, Mikoláš z Kunčic a Gryga, náš písař, jemuž tento list byl v poručenství. I také tomuto svrchupsanému Michnemu dle jeho zásluhy, kterůž nám ukazoval i ješče potom činiti bude, jsme jemu i potomkóm jeho bližším, rybník, řečený Koslovský, i s těm všem, čož k tomu rybníku příčinil, jak široko i dlúho v těch okolních březech, jakož zdávna sám v sobě rozlévá, nad těm svrchupsaným rybníkem potok jsme dali i močí lista toho davámy a v ten vuodu také z bleicharky bez překazy pustiti neb vésti přez Jančóv rybník, když jemu potřebě neškodno naším bleicham muože. Tak, že ty ryb- níky nadepsaný Michna i jeho potomkové bliší jmají měti, držeti, oseděti, požívati, prodati, oddati, zastaviti, zaměniti i na své požítky, což najlépe budú moči, obrátiti i s nimi učiniti i nechati jako svým prvým dědičtvím ode všech činšóv a poplatkóv vuolno a svobodně jmětí a držeti. Tomu na svědomie a pevnější jistotu jsme pečet naší k tomuto listu kázali přivěsiti a potvrditi. Jenž jest dán a psán v Těšíně v auterý v den svatého Petra a Pavla, apoštolóv Buožich, léta od Narozeně Buožieho čísícího čtyrstého čty- ridsátého pátého. A přítom jsú byli slovutní a věrní naší milí, Jan Sobek z Ropice, náš starosta v ten čas, Jan Hůnt z Stonavy, Janík Mnišek z Otrem- bova (?), Mikolajek Borek z Roztropěč, Jan Vrobel z Něrodziema, Mikolajek z Pogořie a Stanislav Wipplar z Mostič, písař náš, jenž ten list v poručení jměl. Podle pergamenového originálu z Okresního archivu v Českém Těšině, dobře zachovaného, rozměru 33 cm X 23 cm, plica 4,5 cm. Pečet s dolním okrajem pergamenu je odtržena. Na plice: Id 11. Na rubu Nr. 30. Pro Michnu, měsgana těšínského, knížete Bolka confirmati na potok a údolí, který kníže Vlodko a Przemek na udělání rybníka nad bleichem nadali anno 1445 (Ti dva knížata byli bratři knižete Bolka). Dosud netištěna. 9 197 Přemyslav, vévoda těšinský, potvrzuje, že Mikuláš ze Šenova prodal dům v Těšíně, ležící u hřbitovní zdi, za 20 kop českých grošů Mikuláši z Ohrazené. n den namen Gotis amen. Zu einem ewigen gechtnuss. Wir, Przemko, von Gotis genoden herzog und herre zu Teschen etc., bekennen ofintlichen mit disem brife allen den, di en seen oder horen lesen, das vor uns kommen ist 1446 únor 1. Těšin