uns demutiglichen gebeten, das wir ihn geruheten zu der niederlage des salzes gnadiglichen geben, durch besserunge ihrer leiblichen nahrunge. Nun haben wir angesehen ihre fleisige bitte und haben ihn von angebohruer furst- lichen gute und mildigkeit, durch ihres bestes, und mehrunge ihrer nahrung wille, solche freiunge zu der niederlag des salzes gegeben, verliehen und gereichet. Geben, verleien und reichen in kraft und tauglichkeit dieses briefes, also das die innwohner inne und vor der stadt Bielitz gesessen, freie nieder- lage in der stadt Bielitz des salzes haben soll, nun und zu ewigen tagen unge- hindert von uns, unsern nachkommlingen und fursten, zu solcher masse, und vornemlichen also: was die burger in der stadt Bielitz, und vor der stadt Bielitz gesesen, salzes und bancke kaufen, und in die stadt Bielitz bringen werden, davon sollen sie nichts nicht geben, sondern die frei niederlegen, oder was die gaste, oder die, die damit gesellschaft oder gemeinschaft mit den innwohnern zu Bielitz inne und vor der stadt Bielitz bringen wurden, der, oder die sollen von jeder bank salzes einen groschen geben, von der nieder- lage, auch wer da sein eigen pferd hat, inne und vor der stadt zu Bielitz, und das salz vor bas mit eigen pferden daher oder in andere land und stadte fuhren wurde, der soll zu Skotschau halbe mauthe geben, sonern die fuhr- leute, gaste, oder die um lohn fuhren, die sollen ganz mauthen, als es vor alters gewohnheit ist. Zu urkund und sicherheit versiegelt mit unserm an- hangenden insigel, das wir zu diesemmale gebrauchen. Der gegeben ist zu Teschen am Sonnabend vor st. Wenzeslai tage nach Christi geburt vierzehn hundert und in dem vierzigsten jahr. Dabei seint gewest die gestrenge und wohltochtige unser lieben getreue, herr Niklas Ritter, marschalk, genannt von Baumgarten, Mikolasch Czelo, die zeit hauptmann zu Teschen, Machey von Bludowitz, Jakubke von Brzezowitz und Johannes von der Biela, unser hof- schreiber, dem dieser brief ward befohlen zu schreiben. Podle prof. S. George'a, Aeltere Privilegien der Stadt Bielitz, Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Oesterreichisch-Schlesien, ročník 3, Opava 1907/1908, str. 150—151. Originál se ztratil; do roku 1939 byl uložen v Městském museu v Bílsku. 179 1440 říjen 11. Těšín Vladislav a Přemyslav, věvodové těšinští, prodávají za 450 kop českých grošů ves a statek Vendryni Jakubkovi z Březovic. Ve jméno Božie amen. K věčnej paměti. My Vlodek a Přemek, bratřie vlastní, z Boží milosti knížata a páni těšínští a Velikého Hlohova etc., vyzna- váme tímto listem obecně přede všemi, kdož jej vidí anebo čtúce slyšeti bude, že jsme s dobrým rozmyslem, s radú sviech starších pro naše a země své, znamenitě, dobře, spravedlivě, řádně, dědičně a věčně prodali a močí listu tohoto prodáváme zbožíe své a ves Wandryni, jenž v našem těšínském jbytě záleží, k pravému dědictví slovutnému Jakubkovi z Březovic, jeho erbóm a potomkom, za puolpáta sta hřiven grošuóv dobrých stříbrných, rázu čes- kého a čísla polského, osm a čtyřiceti grošuóv za každú hřivnu počítajíce, kteréž jsme hotově od něho zaplaceny přijali, a ty na svubj požitek pro obranu země svej obrátili, se vším knížecím vrchním i dolním právem, i se všemi vinami, panstvím, svobodami a požitky, se všemi případy a příslušen- stvím, nič nevyjímajíče, ani sobě pozostavujíče, s lidmi činsovnými i nečin- sovnými, s rolí oranů a neoranú, s poddacím kostela, s počtami, s lukami, pastvami, s pastvisčemy, s horami, lesy, háji, s chrastinami, s hony svo- bodnými, s rybníky, rybnisčemy, s mlýnem s mlýnysčemi, s vodami tekucími i netekucími, s rybářstvím, s výtoky, s jezery, přiekopami, břehy, hrázemi, s doly, údolím, s údolísčemi i síč se vším a rozličným příslušenstvím v všech mezách a hraničech, jakož ji neboštík Aleš držal, v těch hraničiech, jakož ta ves Wandryně se svými lesy od starodávna vyměřena jest a záleží, kte rémiž sie kolvěk mény menují nebo menovaný býti mohú, tak jakož tu ves