z 511 stránek
Titul
I
II
Předmluva
III
IV
Úvody
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
XXI
XXII
XXIII
XXIV
XXV
XXVI
XXVII
XXVIII
XXIX
XXX
XXXI
XXXII
XXXIII
XXXIV
Obsah
XXXV
Životy svv. Cyrila a Methoda
XXXVI
XXXVII
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
Život sv. Ivana
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
Životy sv. Lidmily a sv. Václava
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
Utrpení sv. Lidmily
140
141
142
143
144
145
Gumpoldova legenda
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
Utrpení sv. Václava
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
Život sv. Václava (Crescente fide)
183
184
185
186
187
188
189
190
Život sv. Lidmily (Diffundente sole)
191
192
193
194
195
196
197
198
Křišťanův Život sv. Václava
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
Utrpení sv. Vojtěcha Mučeníka
231
232
233
234
Jana Kanaparia Život sv. Vojtěcha
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
Brunonův Život sv. Vojtěcha
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
Zázraky sv. Vojtěcha Mučeníka
305
306
307
308
309
310
311
312
Verše o utrpení sv. Vojtěcha
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
Život Vintíře poustevníka
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
Legenda veršovaná o sv.Prokopu
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
Život sv. Prokopa
360
361
362
363
364
365
366
367
368
Život bl. Hroznaty
369
370
371
372
373
374
375
376
377
378
379
380
381
382
383
384
Život Arnošta z Pardubic
385
386
387
388
389
390
391
392
393
394
395
396
397
398
399
400
Život Milíče z Kroměříže
401
402
403
404
405
406
407
408
409
410
411
412
413
414
415
416
417
418
419
420
421
422
423
424
425
426
427
428
429
430
Matěj z Janova o Milíčovi
431
432
433
434
435
436
437
438
Život Jana z Jenštejna
439
440
441
442
443
444
445
446
447
448
449
450
451
452
453
454
455
456
457
458
459
460
461
462
463
464
465
466
467
468
Seznam jmen osobních a místních
469
470
471
472
473
474
Název:
Fontes rerum Bohemicarum. Tom. I, Vitae sanctorum et aliorum quorundam pietate insignium / Prameny dějin českých. Díl I, Životy svatých a některých jiných osob nábožných
Autor:
NN
Rok vydání:
1873
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
512
Obsah:
- I: Titul
- III: Předmluva
- V: Úvody
- XXXV: Obsah
- XXXVI: Životy svv. Cyrila a Methoda
- 109: Život sv. Ivana
- 121: Životy sv. Lidmily a sv. Václava
- 140: Utrpení sv. Lidmily
- 146: Gumpoldova legenda
- 167: Utrpení sv. Václava
- 183: Život sv. Václava (Crescente fide)
- 191: Život sv. Lidmily (Diffundente sole)
- 199: Křišťanův Život sv. Václava
- 231: Utrpení sv. Vojtěcha Mučeníka
- 235: Jana Kanaparia Život sv. Vojtěcha
- 266: Brunonův Život sv. Vojtěcha
- 305: Zázraky sv. Vojtěcha Mučeníka
- 313: Verše o utrpení sv. Vojtěcha
- 335: Život Vintíře poustevníka
- 349: Legenda veršovaná o sv.Prokopu
- 360: Život sv. Prokopa
- 369: Život bl. Hroznaty
- 385: Život Arnošta z Pardubic
- 401: Život Milíče z Kroměříže
- 431: Matěj z Janova o Milíčovi
- 439: Život Jana z Jenštejna
- 469: Seznam jmen osobních a místních
Strana 98
98 ŽIVOT SV. KONSTANTINA S PŘENEŠENÍM SV. KLIMENTA.
sanctum et Apostolicum virum, et ipsius Aposto-
lorum Principis Petri successorem, in Sede sua
recipere; et non solum Urbem totam, sed et Or-
bem guogue totum Romani Imperii, signis ejus
ac virtutibus illustrare. Multis itaque gratiarum
actionibus praefato Philosopho pro tanto bene-
ficio redditis, consecraverunt ipsum et Methodium
in Episcopos, nec non et ceteros eorum discipu-
los in Presbyteros et Diaconos.
X. Cum autem Philosophus, qui et Constan-
tinus, diem transitus sui imminere sibi sensisset,
ex concessione Summi Pontificis imposuit sibi
nomen Cyrillum, dicens hoc revelatum sibi fuisse:
et sic post quadraginta dies dormitionem acce-
pit in Domino sexto decimo Kalendas Martias.
Praecepit autem sanctus Apostolicus, ut om-
nes tam Graeci quam Romani clerici ad exe-
quias ejus accurrerent cum psalmis et canticis,
cum cereis et thuris odoribus, et non aliter ei,
quam ipsi quoque Apostolico, funeris honorem
impenderent.
XI. Tunc supradictus frater ejus Methodius
accedens ad sanctum Pontificem, et procidens
ad vestigia ejus, ait: Dignum ac necessarium
duxi suggerere Beatitudini Tuae, Apostolice Pa-
ter, quoniam quando ex domo nostra ad servi-
tium, quod auxiliante Domino fecimus, sumus
egressi; mater cum multis lacrymis obtestata est,
ut si aliquem ex nobis, antequam reverteremur,
obiisse contingeret, defunctum fratrem frater vi-
vens ad monasterium suum reduceret, et ibidem
illum digno et competenti obsequio sepeliret. Dig-
netur igitur Sanctitas vestra hoc munus meae
parvitati concedere, ne precibus matris vel con-
testationibus videar aliquatenus contraire.
Non est visum Apostolico, quamvis grave sibi
aliquantulum videretur, petitioni et voluntati hu-
juscemodi refragari: sed clausum diligenter de-
functi corpus in locello marmoreo, et proprio
insuper sigilo signatum, post septem dies dat
ei licentiam recedendi.
Tunc Romanus clerus simul cum Episcopis
ac Cardinalibus et nobilibus Urbis consilio ha-
bito convenientes ad Apostolicum coeperunt di-
cere: indignum nobis valde videtur, venerabilis
Pater et Domine, ut tantum tamque magnificum
virum, per quem tam pretiosum thesaurum Urbs
et Ecclesia nostra recuperare promeruit, et quem
čelníka apoštolského Petra v jich stolici přijali,
a nejen celé město, ale i celé území římské řiše,
jeho znameními a ctnostmi osvitil. Tedy vzdavše
hojné díky za takové dobrodiní dotčenému filo-
sofovi, posvětili jej a Methoda za biskupy, ai jiné
jeho učenníky za kněží a diakony.
X. Když však filosof, nazvaný Konstantin,
pocitil, že nastává mu den jeho odchodu, dal
sobě s povolením papežovým jméno Cyrill, řka,
že mu toto bylo zjeveno: a tak po čtyřiceti
dnech v pánu zesnul čtrnáctého února.
I rozkázal svatý apoštolský, aby všichni
i řečtí i římští duchovní k pohřbu jeho se do-
stavili se žalmy a zpěvy, se svicemi a vonnym
kadidlem, a jemu nejinak, než samému apoštol-
skému, pohřební poctu prokázali.
XI. Tu svrchu řečený bratr jeho Method
přistoupiv k svatému papeži a uvrhnuv se k jeho
nohoum pravil: „Za hodné a potřebné jsem měl,
abych připomenul blaženosti tvoji, otče apoštol-
ský, že, když jsme z domu vyšli k službě, kterou
jsme s pomoci boží vykonali, matka s mnohými
slzami nás zapfisahala, aby, stihne-li někoho
z nás, dňíve než se vrátime, smrť, bratra: zemře-
lého bratr na živu zústalý do kláštera jeho pfi-
nesl, a tu jej s hodnou a náležitou slavností po-
hřbil. Račiž tudíž Vaše svatosti této milosti po-
skytnouti mojí maličkosti, aby nezdálo se, že proti
snažným prosbám matčiným nějak jednám.“
Neuzdálo se apoštolskému, jakkoli zdálo se
mu to býti trochu těžkým, aby žádosti a vůli
tacovéto odporoval: i pečlivě uzavřev tělo ze-
snulého v mramorovou skříni a kromě toho vlastní
pečetí opatřiv, dovolil mu, aby po sedmi dnech
odešel.
Tu římské duchovenstvo spolu s biskupy
i kardinály a vznešenými obyvateli města se po-
radivše sešli se a pravili apoštolskému : „Velmi
nedůstojným zdá se nám býti, velebný otče a pane,
abys dovolil, aby takový a tak slovůtný muž, —
jimž město i kostel náš tak drahocenného po-
kladu opět dosíci si zasloužily, a jejž bůh z tak