že jeho kumpáni byli posléze lapeni a oběšeni a on že jen tak tak utekl. Tento fakt ukazuje, jak daleko šly žertíky, které tropili vaganti nebo které se alespoň připisovaly lidem žijícím po vagantsku. Klerik Jan Kaleš z Votic byl usvědčen, že ukradl sukni, hymnář, dvě kopy grošů, čtyři prsteny a košili. Jan Simplex řečený Ocelka, Jan Sládek z diecése olomoucké, klerik Jan řečený Vdova přepadli se společníky muže a ženy, vzali jim koně, kuřata, sýry a peníze, a jednoho klerika obrali o sukni, kápi, kord a peníze. Takových a podobných případů najdeme ve středověku víc než dost. S nedoučenými si ovšem nikterak nezadali učení a pražská konsistoř s tím také měla mnoho starostí. Je množství případů, kdy musí kárat, napomínat, hrozit a přísně trestat: Kněz Albertus je zbaven kněžského úřadu na tak dlouho, dokud se nenaučí číst a zpívat. Miličínský kněz slíbil, že pře- stane hrát v kostky a nebude chodit do hospod — pod trestem tří měsíců vězení. Farář Oldřich slíbil, že opustí svou sou- ložnici Anku, že k ní nebude docházet, s ní hodovat a opíjet se, že nebude chodit do hospod, hrát v kostky a prát se. Farář Jindra z kostela Panny Marie na Louži v Praze se při- znal, že napráskal dvěma klerikům Jakubovi a Martinovi a potom že šel sloužit mši. Farář v Chocni koupil své sou- ložnici Machně ve Vysokém Mýtě dům. Musel ho prodat a deset kop grošů odvést v kanceláři pražské konsistoře... K společenské situaci ve středověku zaujímali někteří lidé postoj po svém. Byli takoví, kteří žili jako vagusové, byli takoví, kteří s jejich životem jen koketovali, byli však i hor- liví, kteří usilovali o nápravu. 13