Úvod — III. Popravčí zápisy a trestní řízení XXXIII ny 14. století. Podrobnější rozbor uplatňování těchto ustanovení v Jihlavě na počátku 15. století nelze na tomto místě podat. Všechna tato dnes známá ustanovení městského práva jihlavského, příp. brněnské- ho, o psancích sice objasňují celkový význam této právní instituce, ale pro situaci v prv- ních desetiletích 15. století, kdy šlo o masový výskyt zaznamenaných nepřátel města, mě- la jen omezený význam - až na výjimku zmíněnou v předchozím odstavci - jak ještě bu- de vyloženo. Bohaté poučení o bezpečnostních poměrech a trestní praxi v Olomouci, pověřené od r. 1331 popravčím právem, poskytuje nejstarší městská kniha olomoucká z let 1343-1420, vydaná V. Spáčilem. Mezi více než 700 zápisy jsou více než dvě třetiny trestních, převáž- ně proskripcí. Podle rozboru V. Štěpána“ bylo mezi nimi 262 vražd, 38 těžkých ublížení na zdraví, 57 krádeží a loupeží, 13 hanobení měšťanů a úředních osob a další zločiny. Na rozdíl od jihlavských zápisů olomoucká kniha zachycuje široké spektrum bezpečnostní a trestní agendy vycházející z vnitřního života města a jen určitý díl zápisů se týká boje proti škůdcům, jako je tomu v jihlavských zápisech. Štěpánův rozbor poskytuje zatím nej- plastičtější obraz těchto stránek života našich středověkých měst. Zevrubnější poučení o právních aspektech psaneckého řízení bychom očekávali v právních rukopisech slavného notáře a právníka olomouckého a brněnského Václava z Jihlavy. Rozbor jeho hlavního právního rukopisu, právní knihy olomoucké, však přiná- ší zklamání. Ač v rejstříku je rubrika Proscripciones hominum pro expertis videlicet pro ho- micidio, volnere duellari, mutilacione, stupro ac insidiis, sive pro alia quacunque notabili et condigua causa criminali, v textu kodexu chybí. Není jisto, zda vůbec nebyla zapsána či zda se příslušná složka ztratila. Václav však založil v knize pamětní, Liber memorialis (č. 164), zvláštní rubriku Proscripciones hominum et scelera perpetrancium. Ale i tam vy- plnil jen jednu stranu. Jeho pokračovatelé psali již zápisy jiného druhu. Přes poněkud pozdější původ skýtá pro výklad popravčích zápisů jihlavských nej- větší poučení Praxis cancellariae, dílo Prokopa písaře novoměstského. Týká se to jak právní instituce psání, tak písemného zachycení případů tohoto druhu v knize psanců. V oddíle o knize psanců neboli knize trestní či knize zločinů“ pojednává Prokop o jejím vzniku. Platily pro ni čtyři hlavní zásady: 15) Miroslav Flodr, Právní kniha města Brna z poloviny 14. století. I edice, Brno 1990, 345-346, čl. 582-588. II ko- mentář, 1992, 148-149, čl. 582.588, III rejstříky, 1993, 119 proscriptio, proscriptus. 16) V. Štěpán, Proskripční záznamy. 17) F. Čáda, Olomoucký kodex Václava z Jihlavy 134-135. Sotva lze souhlasit s autorem, že „neuskutečnění této di- stinkce není škoda pro kodex a ani pro městskou historii olomouckou“. Nesporně tím unikla z obrazu doby důle- žitá složka a po právní stránce možnost srovnání s jinými městy, i když poučení o předchozím období podává nej- starší městská kniha olomoucká. 18) Prokopa písaře Nového města Pražského Praxis cancellariae, vyd. F. Mareš, Historický archiv č. 32, Praha 1908. Na význam jeho práce v tomto směru poukázal podrobněji již R. Rauscher, O popravčí knize 26. 19) „De libro proscriptorum sive criminali.“