XVIII Archiv český - Popravčí a psanecké zápisy jihlavské z let 1405-1457 své kancelářské příručce velmi důtklivě nabádal písaře, aby se takovým textům vyhýbali a zásadně odmítali je psát.° Přímo z Jihlavy pak je znám případ městského notáře Mikuláše, který v polovině 14. století neváhal opustit významný a výnosný úřad, aby ne- musel vykonávat takovou zneuctívající práci.2 Již z toho je zřejmé, že po půlstoletí po té- to události zapsal také sbírku popravčích zápisů do IV. městské knihy písař pomocný, ne- li zvláštní písař krevní. Dosvědčuje to i nízká jazyková a pravopisná úroveň zápisů, nes- rovnatelná s kvalitami vedoucích notářů, kteří patřili k významným osobnostem svého druhu, v čele s Janem z Gelnhausenu. Rozbor dostupného diplomatického materiálu ne- vedl k dalšímu pozitivnímu výsledku. Ruka, jež zapsala ve IV. městské knize popravčí zá- pisy, nebyla jinak v městských knihách a listinách zjištěna a písaře nebylo možno identi- fikovat." Bylo již řečeno, že popravčí zápisy jihlavské mají u nás jediný soudobý protějšek v popravčí knize rožmberské. Vztah obou pramenů bude možno zevrubněji objasnit tepr- ve po podrobném rozboru diplomaticko-právním a po historiografickém vytěžení těchto pramenů, které může objasnit četné souvislosti. Zatím můžeme vztah obou důležitých pramenů charakterizovat jen obecnějšími rysy. Zevním rozsahem se obojí zápisy podstatně neliší. Rozdíly tkvějí v časovém rozsahu a obsahu. Zápisy rožmberské zabírají delší období 1389 až 1429, ale jejich hlavní význam tkví bezprostředně v revolučním období husitském. Přitom ovšem neztrácejí na významu ani zápisy z období staršího, do prvního desetiletí 15. století. Soubor jihlavských poprav- 28) Prokopa písaře Nového města Pražského Praxis cancellariae, 4748. 29) „Verum quia de me scire cupitis veritatem, vestra dileccio non ignorat, quod olim fortuna mihi arrisit, que iam in- cipit novercari; nam domini mei cives iurati civitatis Iglavie me in notarium et rectorem scole elegerunt ceteris pre omnibus, qui promoti fuerunt, itam quod regimen scole et stilum civitatis tenui a festo Resurreccionis usque ad festum Procopii. Et ab officiis prescriptis nullatenus remotus fuissem; tandem contiguit (sic), quod literas sangui- neas scribere debui et alia, que sunt in magnum periculum anime; renui et penitus officia mihi collata resignavi, sic quod quidam Johannes subnotarius maioris civitatis Pragensis in locum meum successit a doctore et notario predicte civitatis promotus. Modo anxiatus est spiritus meus et turbatum est cor meum ... Scriptum per manum Nicolai in domo miserie, ubi nulla copia sed summa inopia.“ Nedatovaný list notáře Mikuláše převoru sedleckému otiskl J. Loserth, Urkundliche Beiträge 98-99, č. 9. Částečně přetiskl J. Tadra, Kanceláře a písaři v zemích českých 172-173, který událost položil k r. 1400. Tadru opravil ve stopách J. Čelakovského O. Smital, Das Institut der Stadtbücher 275, který notáře Mikuláše správně určil jako předchůdce Jana z Humpolce před r. 1360. Osobností Mikulášovou se zabýval zevrubně Em. Schwab, Nicolaus von Melnik, který se však o příčinách odchodu nezmiňu- je. List Mikulášův převoru sedleckému byl napsán právě asi r. 1360. „Litere sanguinee ... et alia, que sunt in magnum periculum anime“ nejsou „jakési kruté listy“, jak uvádí Tadra, nýbrž mohou znamenat jednak listy ve věcech hrdelních, jednak patrně i zápisy trestní agendy do městských knih. Již Smital upozornil, že zřejmě od nástupců Mikulášových se nepožadovalo zapisování těchto věcí do městské knihy. Zdá se však, že příčinou Mikulášova odchodu z funkce notáře nebyla jen tato záležitost, neboť jeho nástup- ce Jan z Humpolce neshledal městské písemnosti v dobrém pořádku a teprve on přikročil v r. 1360 k znovuzalože- ní městských knih po požáru r. 1353. Nicméně z této události je zřejmé, jaký byl postoj písařů k trestní agendě, což je důležité i pro popravčí zápisy této edice. 30) Ke srovnání je možno uvést, že rukou písaře K popravčí knihy rožmberské byly psány některé posélací listy tře- boňských hejtmanů. R. Rauscher, O popravčí knize 9, který se opírá o rozbor V. Hadače. Také to znamená, že šlo o písaře ingrosistu, tedy písaře vedlejšího.