XXXVI Archiv český - Popravčí a psanecké zápisy jihlavské z let 1405-1457 O druzích mučení při výsleších v Jihlavě ani jiných místech nás jihlavské zápisy ne- 30 zpravují. Nebezpečí zneužití výslechů a mučení se mělo alespoň částečně čelit svědky. Byli ji- mi především představitelé městské správy - kromě rychtáře, který výslech řídil - zejmé- na purkmistr a konšelé v nestejném zastoupení. V poddanských městech mohla být za- stoupena i vrchnost purkrabím nebo jiným úředníkem. Podobná praxe byla asi i v Jihlavě a v jiných městech, odkud byly výslechy zaznamenávány v jihlavském souboru, i když výslovné zmínky o tom ve zjednodušených zápisech chybějí. Jen v případech mi- mořádně závažných nebo choulostivých se přítomnost úředních svědků výslovně zazna- menávala. Tak tomu bylo například v Bystřici nad Pernštejnem, když lapka Šrám vyzná- val účast pana Viléma z Pernštejna - tedy vlastní městské vrchnosti a jednoho z nejvyšších úředníků zemských - na řadě loupeží a dalších nejtěžších trestních činech. Když Šrám vy- znal, že návodem pana Viléma měl být zabit Blud z Kralic, byli přizváni k výslechům se zřetelem k choulostivosti věci kromě konšelů bystřických i konšelé ze sousedních měste- ček Olešné a Kunštátu. Je zřejmé, že popravčí zápisy jihlavské jsou jen částí materiálu tohoto druhu, který vznikal v Jihlavě v době předhusitské. Po obnovení městských knih v r. 1359, když před- tím požár r. 1353 větší část městských písemností zničil, bylo do počátku 60. let zazna- menáno několik proskripcí do I. městské knihy. Je pravděpodobné, že potom byly zapi- sovány do knihy samostatné nebo jiné vedlejší knihy, dnes nedochované. Výjimkou je je- diný zápis z počátku 15. století, který se týká zneužití městské pečeti, a proto pro závaž- nost věci byl zapsán do městské knihy hlavní. První soubor popravčích zápisů jihlavských není pokračováním běžně zaznamená- vaných proskripcí, tj. knihou psaneckou v kompetenci městské. Vyplývá to velmi zřetelně ze srovnání s knihami chebskými a nejstarší knihou olomouckou. Nelze jej pokládat v pl- ném smyslu ani za knihu nebo rejstřík popravčí, vedené z titulu úřadu popravčího. Jde především o sbírku, připravenou, uzavřenou a přepsanou najednou do IV. městské knihy. Účelem sbírky bylo opatřit a uspořádat zprávy o nepřátelích města, aby mohly být využi- ty při jednáních i při bezpečnostních a odvetných akcích. Právní podklad k této činnosti byl složitý, rovnal se v podstatě popravčí pravomoci a rozsahem značně přesahoval obvy- klou kompetenci městské správy. Poněkud odlišný ráz má II. soubor zápisů z let 1426-1457.4 Bylo již uvedeno, že 30) O tom výmluvněji informují např. knihy v uvedené edici Oberpfalcerově. 31) R. Rauscher, O popravčí knize 12. K účasti vrchnostenských úředníků a interpretaci zpráv o jejich účasti při vý- sleších srov. R. Tecl, Ireální jistebnický purkrabí 229-231. 32) Zápis č. 24. 33) Srov. O. Smital, Das Institut der Stadtbücher 258, 278; MK III, 38v. 34) Viz k tomu výše závěrečnou část I. kapitoly.