Úvodní studie Podobně postupoval již roku 1298 Václav II., který v souvislosti s výše zmiňovanými udá- lostmi v Röttingenu nechal shromáždit všechny Židy z království a vybral od nich značné peněžní částky. V tomto případě se však nejednalo o ryze násilnou akci, ale spíše o „pla- cené“ poskytnutí ochrany v nouzi (č. 80). Jan Lucemburský nevymáhal peníze jen od Židů, ale i od šlechty, církevních institucí a měst. V soupisu dluhů městské rady Starého Města pražského jsou vyčísleny dluhy, kterými musela být kryta půjčka 600 kop grošů, poskytnutá předtím králi Janovi Lucemburskému na jeho žádost (č. 115). Na shromáždění peněz pro tak vysokou půjčku, kterou mělo město panovníkovi odevzdat, se podíleli vedle ostatních měšťanů také Židé. K podobné situaci došlo roku 1345, kdy si Karel vypůjčil od města Brna nesrovnatelně nižší obnos (50 kop), který si konšelé opatřovali u Židů (č. 220). Také město Louny si prokazatelně bralo půjčky u místních Židů (č. 238, 239). Tyto zmínky naznačují, že někteří příslušníci židovských obcí disponovali značným bohat- stvím, které jim mimo jiné plynulo z peněžních transakcí, o nichž přinášejí formulářové 64 sbírky množství dokladů. K osobám, které jen neochotně splácely své dluhy Židům, patřili také přední zemští šlechtici Rajmund z Lichtenburka, Jindřich z Lipé a další (č. 68, 183, 186). V jednom z formulářů žádají pražští měšťané Konrád z Domažlic a Václav Geunaher pana Viléma z Landštejna, aby přiměl svého bratra Smila z Ledenic splatit všechny své pohledávky, včetně dluhu u Židů (č. 173). Dochované zprávy dokládají, že šlechtické a měšťanské ro- dinné klany spolu musely při důlním a peněžním podnikání velmi úzce spolupracovat. Ve spojení zámožných měšťanů a židovských peněžníků, disponujících vysokými finančními částkami v hotovosti, spolu se šlechtici lze spatřovat účelově budovaná uskupení, která mohla lépe než jednotlivci využít své konexe s panovnickým dvorem i vlivnými osobami 65 v regionu." Židé žijící ve městech podléhali zpočátku nejvyššímu komorníkovi, později králov- skému podkomořímu, čemuž nasvědčuje také to, že právě podkomořímu byla městskou radou disponována tak zvaná židovská daň (census Iudeorum). Ta však nebyla integrální součástí městské sbírky. Pouze někdy byl její výnos se svolením panovníka využíván ke kry- tí přímých nákladů, jež mělo město s pobytem panovnického dvora, s opravami opevnění apod. Jeden ze zápisů pečetění listin v domě pražského měšťana Henslina Matějova z lis- topadu roku 1331 dokládá, že Židé ze všech královských měst v Čechách odváděli komoře 400 hřiven stříbra (č. 143). Roku 1332 měla královská židovská daň, zaplacená na tři roky dopředu, činit celkem 1200 hřiven stříbra (č. 146). Král však mohl bez zdůvodnění 64) GRAUS 1987, s. 352-370. 65) MUSÍLEK 2012, s. 121-122. XXV