Prameny k dějinám Židů v Čechách a na Moravě ve středověku nejenom pravidelným sázením neboli potvrzováním jejích představitelů královským pod- komořím, ale částečně i ve skladbě, úkolech a názvech samosprávných orgánů. Královu vůli a soudní moc uvnitř židovských obcí vykonávali rychtáři, jinak též „soudci“ (iudices Judeorum), které prostřednictvím podkomořího dosazoval panovník. Nemusíme pochybo- vat o tom, že židovští rychtáři se alespoň v případě Starého Města pražského těšili velké důvěře a respektu a byli vybíráni z předních měšťanských rodin (č. 224).5 Tvrzení starší literatury, že se jednalo vždy o jednoho křesťana a jednoho Žida, nelze v pramenech sle- dovaného období prokázat a pravděpodobně se jedná o projekci mladšího stavu.5 V men- ších komunitách tuto funkci vykonával městský rychtář. Ve Fridrichových privilegiích se židovských rychtářů týká hned několik paragrafů (č. 47). Židovský rychtář měl například zprostředkovávat právní styk mezi židovským a křesťanským obyvatelstvem, jako místo jeho soudu se určuje prostranství před synagogou apod.5 Do roku 1347 jsou židovští rychtáři doloženi v Praze, Znojmě a Brně (č. 147, 175, 212, 224, 225). Obecně lze říci, že postupně klesalo množství židovských obcí podléhajících panovníkovi a naopak narůstal počet Židů podléhajících panské nebo církevní správě. Vrchnosti přebíraly jurisdikci nad židovským obyvatelstvem usazeným na jejich panství.56 Disposiční právo s židovským majetkem bylo samozřejmostí; panovník mohl zastavo- vat židovské poplatky i nemovitosti podle vlastního uvážení. Využíval také práva odúmrti, jak tomu bylo v případě, kdy Jan Lucemburský věnoval Jindřichovi, truksasovi vyšehrad- ského probošta Bertolda z Lipé, dům v Praze po zesnulé Židovce Milce z Čáslavi (č. 155). Známý je i mladší případ z roku 1366, kdy Karel IV. věnoval dům Žida Lazara vysokému učení a založil zde první mistrovskou kolej v Praze (Collegium Caroli). Z této doby známe několik dalších dokladů o domech uvnitř pražského Židovského Města, které Karel IV. věnoval svým služebníkům. Tyto domy se však později opět ocitaly v rukou židovských majitelů, což znamená, že je jejich nabyvatelé obratem prodávali zpět do židovských ru- kou. Panovníkův dar tedy zpravidla využívali pouze jako prostředek k získání hotovosti. Pro Prahu zároveň můžeme potvrdit poznatky dosavadního bádání o tom, že v některých městech (například v Kolíně nad Rýnem, Vídni, Řezně nebo Trevíru), v nichž bylo židov- ské osídlení od křesťanského odděleno zdí, bránami nebo jinými stavebními prvky, žili 53) Významnému postavení židovských rychtářů ve městě by mohl nasvědčovat fakt, že jeden z nich — Pešl (Peschlinus iudenrichter) - roku 1346 vystupoval jako ručitel při uzavření smíru mezi Matějem od Věže a dalšími významnými staroměstskými měšťany. Liber vetustissimus, fol. 183r. Podobně týž Pešl ručil roku 1350 a 1362 dvěma do města nově přijatým měšťanům. Liber vetustissimus, fol. 90v, 98v. 54) Šrov. ŠMAHEL 2001, s. 415. 55) K židovským rychtářům včetně uvedení základní literatury nejnověji BLECHOVÁ 2015b, v tisku. 56) TISCHLER 1983, s. 41. XXII