Prameny k dějinám Židů v Čechách a na Moravě ve středověku murum se diffuderat, Pragensis civitas dampnabiliter est cremata; post hoc incendium die duodecimo iterum alia circa ecclesiam beati Valentini maxima adustio est secuta. Orig.: Chronicon aulae regiae I, cap. 126; FRB IV, s. XV-XVII. Ed.: FRB IV, s. 230; DOBNER ed. 1784, s. 345-346. Lit.: BONDY/DVORSKÝ 1906, č. 48, s. 38; TOMEK 1892a, s. 501-502. Pozn.: Autorem této části kroniky je Petr Žitavský. Požár zasáhl v dubnu roku 1316 Prahu dvakrát, a to 14. a 26. dubna. V prvním případě šlo snad o místa poblíž dnešní Národní třídy, ve druhém přípa- dě o dnešní Valentinskou ulici. Podle výpovědi Petra Žitavského by při prvním požáru muselo shořet téměř celé Staré Město pražské, protože Židovská ulice a kostel sv. Martina ve Zdi se nacházejí na opačných stranách města (Židovská ulice na severozápadě a kostel sv. Martina ve Zdi na jihovýchodě). Otázkou zůstává, zda se kronikář v tomto zápise nezmýlil. Kostel sv. Valentina s přilehlým rynkem (dnešní Kaprova ulice a náměstí Jana Palacha) skutečně ležel v sousedství Židovského Města. Záznam o požáru se objevuje i u Hájka (č. 122). 1316 duben 14. (II) Hájkova kronika 122 VHájkově Kronice české je uvedena zpráva o požáru, který vypukl 14. dubna 1316 v Praze v Židovské ulici a rozšířil se do přilehlé čtvrti až ke Zderazské bráně nedaleko kostela sv. Martina ve Zdi. O dvanáct dní později vypukl poblíž další požár, tentokrát u kostela sv. Valentina. První požár se rozšířil z domu Žida Levi Natana, druhý neměl známou příčinu, přesto z něj byli obviňováni Židé. Léta toho na den svatého Tiburcí ohněm domácím, kterýž vyšel z Židovské ulice, z domu jednoho Žida, jenž slul Levi Natan, polovice města Prahy od strany polední shořelo až do brány Zderazské, kteráž jest blízko kaply svatého Martina ve zdi městské. Po témž ohni dvanáctý den nedaleko odtuď opět jako prve zapálilo se tak, až ta druhá strana, v kteréž jest kostel svatého Valentina, se všemi kaplami i kostely až do též brány Zderazské shořela, tak- že žádného domu celého nezůstalo, rathouz i dvůr královský i jiné všecko týž oheň pohubil. O témž ohni rozličná jsou byla u lidí domnívání - někteří pravili, že by to Židé zúmyslně v ten den větrný učinili, jiní, že by se to z příhody stalo, a tak o počátku té zlé příhody žádný nic jistého pověděti neuměl a Židův se mnoho pryč z Prahy (neb se báli pokuty) rozběhlo. Orig.: Václav Hájek z Libočan, Kronyka Czeská, Praha: Jan Severin ml. a Ondřej Kubeš ze Žípů, 1541, fol. CCXXXXVIV. 116