Prameny k dějinám Židů v Čechách a na Moravě ve středověku 1315 červenec 23. Praha 111 Rychtář Velfl a přísežní Starého Města pražského vysvědčují, že Oldřich, syn starého Hilk- mara Fridingera, prodal Menhartovi a Bohuslavovi, synům někdy Olbramovým, šestnáct městišť před branou u sv. Klimenta na Poříčí a tři městiště proti staré židovské synagoze s ročním platem 110 grošů, který má být odváděn na sv. Havla. Wolflinus iudex et [...] iurati Pragensis civitatis recognoscunt Ulricum, antiqui Hyltmari Fridingerii filium, [...] vendidisse XVI areas domorum ante valvam civitatis ad s. Clementem in Porsiecz et tres areas in civitate eorum versus antiquam synagogam Iudaeorum sitas et censum duarum sexagenarum gr. den. Prag. minus X gr. [...] Meinhardo et Bohuslao, filiis olim Wolframi [...]. Actum et datum Prage anno Domini MCCCXV, X kal. Augusti. Orig.: NA Praha, Benediktini - klášter Břevnov, inv. č. 68. Pečeť Starého Města pražského na perga- menovém proužku, značně poškozená. Ed.: RBM III, č. 270, s. 109. Lit.: MENDL 1932, s. 186-187. Pozn.: Pozemky před městskou hradbou na Poříčí patřily předním pražským měšťanským rodům. Někde v těchto místech již roku 1300 vlastnil zahradu Šimon Štuk. V době jeho smrti roku 1311 již byla zahrada zastavěna novými domy. Lukrativní pozemky poblíž městské hradby tedy nejpozději od počátku 14. století lákaly zámožné podnikatele a lokátory, kteří zde vysazovali poplatné domy. K nim patřili zejména Velflovici, Štukové nebo Fridingerové a Olbramovici, kteří se zmiňují v této listině (k tomu podrobně MENDL 1932, s. 186-187). Starou židovskou synagogou je myšlena Stará škola ne- boli Stará synagoga, která stála někde v místech dnešní Španělské synagogy a pravděpodobně ji lze považovat za nejstarší synagogu v Praze. Tři zmiňovaná městiště se nejspíše nacházela nedaleko pozem- ků, na nichž později příslušníci rodiny Rokycanských založili klášter sv. Ducha. 1315 listopad 1. Praha (městská kniha) 112 V opisech městských listin ohledně dluhů je ke dni I. listopadu 1315 citováno prohlášení městského rychtáře Mikuláše Waczingera, přísežných a konšelů, že dluží měštanu Salcerovi 12,5 kop pražských grošů, které slibují zaplatit po příštím oktávu svatého Martina tak, že pokud řečenému Salcerovi nezaplatí nebo odepřou zaplatit řečenou částku ve stanoveném termínu, uhradí kromě základní sumy veškeré další škody, které Salcerovi v důsledku toho vzniknou u Židů nebo křestanů, bez jakýchkoli průtahů. 110