Prameny k dějinám Židů v Čechách a na Moravě ve středověku tak se k Židům vztahuje královský edikt z října roku 1341, kterým Jan Lucemburský po- stoupil měšťanům Slezské Středy židovské daně na zbudování důkladných hradeb.9 Další čtyři listiny z dubna 1345 se rovněž týkají daní slezských Židů, které Jan Lucemburský a jeho syn Karel vybírali od místních Židů dopředu, aby zmírnili neustálou finanční nou- zi, se kterou se potýkala královská pokladna. 2° V těchto čtyřech listinách, jež byly vydány ve Vratislavi a k jejichž zničení došlo během II. světové války, je výslovně uvedeno celkem 58 jmen slezských Židů, kteří svou hotovostí museli panovníkům vypomoci. Je charakte- ristické, že na znamení captatio benevolentiae a výrazu vděčnosti jsou jmenovaní označeni jako „providi et discreti viri“, tedy přídomkem, se kterým se v dobových dokumentech u židovských nositelů setkáváme zřídka. Nejčastěji se tak děje v případech, kdy takto označovaní Židé pomohli vznešenému nebo urozenému dlužníkovi v tísni. Lucemburkové si tedy v roce 1341 opatřili nutné prostředky tak, že vymáhali židovské daně s předstihem. Běžně si také nechávali vyplatit zálohu od příslušného města a následný výběr židovských daní ponechali na místní správě jako v případě listiny z 13. srpna 1345. Touto listinou Jan Lucemburský vzkazuje radě města Vratislavi, aby si pohledávku vůči panovníkovi ve výši 1400 hřiven vybrala z důchodů, které platí královské komoře Židé ve Vratislavi a Slezské Středě.21 Jiný typ dokumentu představuje listina z 27. září 1345 vydaná v Praze, kterou král Jan dovoluje radě města Vratislavi použít kamenů z židovského hřbitova na opravu 22 a obnovu hradeb města. Nezařazena do edice dále zůstala Karlova listina z 8. září 1347, kterou panovník pověřil městskou radu ve Vratislavi ochranou vratislavských Židů a zároveň jí povolil, aby zvyšovala či snižovala jejich poplatky podle vlastního uvážení.23 Konečně Zhořelce se týká listina z 19. května 1329, kterou Jan Lucemburský přivtěluje město k české koruně a potvrzuje jeho privilegia. Kromě jiných ustanovení dává městu mílové právo a svěřuje Židy ochraně města.24 Jedním z doposud málo využívaných pramenů, které jsou však informačně ne- smírně bohaté, představují městské knihy.25 Do roku 1347 svým počtem dominují zápisy ze staroměstské Liber vetustissimus a z brněnských berních knih (například č. 92, 103, 104, 105, 107, 109, 205, 206, 208, 209, 210 aj.). Do roku 1311 se však hlásí také zápis z městské knihy Nového Bydžova, v němž vystupují Židé jako věřitelé (č. 99). Ze čtyřicá- 19) Srov. CDS XXX, č. 6691, s. 198; RBM IV, č. 1024, s. 410; CODEX JACOBI, č. 234, s. 102. 20) Srov. CDM VII, č. 593, s. 443; CDM VII, č. 594, s. 433; CDM VII, č. 595, s. 434; a CDM VII, č. 598, s. 436. 21) Srov. RBM IV, č. 1594, s. 637. 22) Srov. KORN ed. 1870, č. 183, s. 164; OELSNER ed. 1864, č. 6, s. 106. 23) KORN ed. 1870, č. 185, s. 165. 24) CIB II/1, č. 88, s. 102; CDLS I, č. 199, s. 278�280; RBM III, č. 1561, s. 612-613. 25) V textu edice je na tuto skutečnost upozorněno v záhlaví regestu označením „městská kniha“. XII