Prameny k dějinám Židů v Čechách a na Moravě ve středověku pují sobě za to meče, sápě a řemdihy, jako by se na nějakou vojnu strojili. Král odpověděl: „Byť pak i na nás se strojili, však s ně máme dosti moci“. Šestnáctého dne od toho času, jakž jsou celní pravili, že by listové byli přinešeni, Židé všickni s ženami i s dětmi, tak malí, jako velicí, až do posledního zdvihše se, táhli z Prahy pod červenou korouhví, na kteréž by namalován štít Davidův a pečet Šalomounova. A oni všickni opustivše domy i jiné nábytky, položili se nad kostelem svatého Jana na Bojišti. Král o tom uslyšev, poslal k nim, ptaje se, co by to bylo. A oni odpověděli, že nic jiného než to, že mají proroctví, když křesťané obdrží město Jeruzalém, že jím je mají v moc pustiti a dáti proto, že oni chtí tu na tom místě radovati se a veseliti až za jeden měsíc. A když svou radost vykonají, že se chtí zase do města navrátiti. Král rozváživ to s radami svými, poněvadž jsou se jemu ani žádnému v tom neopověděli, k tomu že jsou se na tu radost zbrojně a vojensky vypravili, že tu něco musí jiného býti, i povolav starších židovských na Vyšehrad, ptal se jích, co by to bylo, aby jemu vpravdě pověděli. Kteříž na témž stáli jako prvé. Kál poslav po zhoubce (to jest po katy), kázal je ohněm a smolou mučiti. Kteříž vyznali, že jsou jím listové z poledních zemí od nejvyšších správcův židovských přineseni, v kterýchž se čte, že se jest jistě Mesiáš narodil a že má již let věku svého třicet a Gog a Magog, kteříž někdy byli od Alexandra Velikého v horách Kaspios zavříni, ti že jsou již vyšli. „A nás, abychom se s ními (kteříž jsme v zemích půlnočních) spojili, pobízejí.“ Král kázal ty listy k sobě přinésti a je přečísti a rozváživ, že to nic není a že jest jím je někdo na posměch poslal, ztrápené Židy rozkázal zase na Bojiště propustiti a jím všem přikázal, aby se žádný, malý ani veliký, více do Prahy nenavracoval. A oni pobyvše tu za několi dní, po vsech a po městečkách se rozlezli. Orig.: Václav Hájek z Libočan, Kronyka Czeská, Praha: Jan Severin ml. a Ondřej Kubeš ze Žípů, 1541, fol. CCXXXr. Ed.: LINKA ed. 2013, s. 553-554; SANDEL ed. 1596, fol. 307r-v. Lit.: DAVID 1993, s. 63; obecněji o tématu např. SCHOLEM 1957, s. 87-129; BONDY/DVORSKÝ 1906, č. 19, s. 8-9. Pozn.: Kostel sv. Jana na Bojišti stál v dnešní Kateřinské ulici na Novém Městě pražském. Za husit- ských válek byl pobořen a zcela zanikl za třicetileté války. Jeho pojmenování „na Bojišti“ se vztahuje k bitvě mezi českými přemyslovskými knížaty Bedřichem (1172-1173; 1178-1189) a Soběslavem II. (1173-1178) roku 1179. Kostel nechala postavit manželka Bedřicha, Alžběta, jako výraz poděkování za vítězství svého muže. Viz např. ŽEMLIČKA 2007, s. 315 nebo CHOC 1957, s. 190-192. Pro historickou událost, kterou popisuje Hájek z Libočan, neexistují žádné další prameny. 44