Úvodní studie ani určit místo jejich vzniku, a dále pak biblické, modlitební či liturgické rukopisy bez přímé souvislosti s historickými událostmi.“ Obdobně bylo zacházeno s tzv. kenaanskými glosami.16 Na závěr edice byly zařazeny také písemnosti, které nelze přesně datovat, ale víme, že vznikly do poloviny 15. století. Listiny, týkající se židovských záležitostí, lze rozdělit do několika skupin. První skupinu tvoří obsáhlé listiny, vydané na žádost Židů panovníkem nebo příslušnou vrch- ností. Jsou to buďto edikty, jejichž cílem bylo zajistit Židům výsady a bezpečnost, nebo privilegia, která stanovila podmínky života (včetně omezení osobních styků s křesťany) a podnikání (úvěrového a zástavního obchodování) v křesťanské společnosti (č. 38, 43, 49, 50, 51, 52 aj.). Tyto listiny legislativního obsahu měly za cíl vytvořit právní prostředí, ve kterém měli Židé v určité zemi žít. Dnes je souhrnně označujeme jako Statuta Iudaeorum. Druhou skupinu tvoří listy či formuláře, které buď předcházejí násilnostem vůči židov- skému obyvatelstvu (č. 52, 154, 156, 167, 181), nebo berou v ochranu židovské konvertity (č. 200, 227, 242). Do edice nebyly zařazeny nebohemikální listiny, které jsou uloženy v českých archi- vech (dvě listiny).7 Rovněž jsme se rozhodli vyřadit také další listiny (celkem deset), jež sice vydali čeští vydavatelé, ale jejichž příjemci se ocitli mimo geografické vymezení této edice. Vyřazené písemnosti se týkají měst Vratislavi a Zhořelce, které ve středověku patřily do územního celku zemí Koruny české. Do této skupiny patří výnosy Jana Lucemburského, které jsou určeny radě města Vratislavi a jež se týkají tamní židovské komunity.l8 Stejně 15) Hebrejské fragmenty se staly předmětem evropského projektu „Books within books: Hebrew Fragments in European Libraries“, na kterém spolupracují také odborníci z České republiky. Je možno předpokládat, že se podaří zasadit torza rukopisů do širších souvislostí a snad i identifikovat některé ze ztracených rukopisů, viz: http:// www.hebrewmanuscript. com/ . 16) Tyto glosy navíc řešil samostatný grantový projekt „Kenaanské glosy ve středověkých hebrejských rukopisech s vaz- bou na české země“ podpořený Grantovou agentury České republiky (P406/ 11/0861). Jeho výsledky byly publikovány ve Svazku BLÁHA/DITTMANN/ULIČNÁ 2013. 17) První listina z 6. února 1341 nás informuje o tom, že Alber z Lichteneggu se souhlasem svých dědiců hodlá prode- jem majetku vyřešit své dluhy u Židů. Orig. NA Praha, sign ŘM 2965. Druhá nezařazená listina ze 17. prosince 1345 ob- sahuje prohlášení Wirndeho z Breitensteinu, že je povinen rýnskému falekrabímu a bavorskému vévodovi Rudolfovi II. Falckému (1327-1353) vyplatit podle vyúčtování úřadu snad v Dürnersdorfu (Du'rndorf) částku 1073 libry haléřů. Mezi vypočtenými položkami figuruje částka 14 liber haléřů na vyplacení badenských markrabí od Židů v Norimberce a dluh Židu Simosonovi v Norimberce ve výši 177 liber haléřů. Originál je dnes uložen v NA Praha, sign. CG-L 46. Podle údajů příslušné norimberské městské knihy (dnes nezvěstné) by se v případě Simosona z Norimberku mohlo jednat o Simsona, který dne 23. září 1339 přijal norimberské městské právo. 18) První panovnická listina pochází ze dne 16. října 1341. Král Jan Lucemburský v ní sděluje purkmistrovi a konšelům města Vratislavi, že se svými služebníky královské komory - Židy uzavřel dohodu. Každý vratislavský Žid bude podle svých možností po deset let jednou ročně platit daň panovníkovi a bude osvobozen od jiných poplatků. Totéž platí i pro jakéhokoli Žida, který se v tomto období přestěhuje od jiného pána nebo z jiného města do Vratislavi (srov. KORN ed. 1870, č. 169, s. 152). XI