Prameny k dějinám Židů v Čechách a na Moravě ve středověku takže ve třech měsících bylo jich v těch dvanácti domích sedm set a některý více nalezeno. Kníže maje zprávu, že jich tak mnoho jest, zapověděl, aby jich více k sobě nepřijímali, ale oni to vždy tejně přes zápověď činili. Letního pak času rozváživ Vratislav, že se jich neumenšuje, a nechtěje jimi Menšího Města obtížiti rozkázal, aby se jich polovice, kteříž by chtěli, obrátili do Většího Města do té ulice, kdež jsou někdy prve Židé obývali. A křes- ťanům rozkázal, aby jim své domy za hotové peníze prodávali a tu aby také měli dvanáct domův a nic více. I stalo se tak, že jsou domy kupovali a z Menšího Města pražského do Většího se čtrnáctý den měsíce července stěhovali. Při tom stěhování ukradli dítě jednomu měštění- nu, jemuž bylo jméno Blahout, pacholátko výborné postavy ve třech letech, kteréhož otec a mátě s pilností hledajíce, nikterak nemohli naleznouti. Rybář jeden pověděl, že jest mezi jinými dětmi židovskými převezl pacholátko, kteréž takový a takový oděv na sobě mělo a znamení židovského, to jest kolečka žlutého vyšitého na oděvu svém napřed na prsech (jakž Židé obyčej mají nositi), nemělo. Taková věc když přišla až k Vratislavovi, kázal jich domy pilně přehledati, i nalezeno jest dítě živé u Žida, jehož bylo jméno Rajnman, které- hož kníže hned kázal do ukrutného vězení vsaditi a rozličnými trápiti mukami a ptáti se, proč jest takové pacholátko směl ukrásti a kam jest je chtěl podíti aneb co jest s ním mínil učiniti. Kterýž vyznal na trápení i po trápení, že jest měl to dítě v malé kousky zřezati a krev z něho vytočiti a do Trevéru tejně poslati ji svým přátelům. Tu hned kníže kázal toho Žida do pytle plátenného vsaditi a do Vhltavy jej uvrci a nazejtří jiných pět Židův, kteříž jsou o tom věděli a k smrti toho pacholátka povolili, též utopiti. [...] Židé pro své zlé skutky hnáni byli jednak ze všech zemí. Pro takovou příčinu vloudilo se jích časy nočními pomalu do Většího i Menšího Měst pražských více než na sedm set a ti mezi jinými se tajili, a to pro tu příčinu, neb kníže málo předtím byl rozkázal Židům, aby žádných hostinských Židův do svých domů nepřijímali, tak aby tu bydliti měli, než kterej by přišel, přes jeden den toliko aby tu bydlil, třetího dne aby odšel, a to proto, neb pro předešlého léta suchotu obilí byl veliký nedostatek a chléb draho křesťané kupovali. Když jsou pak uhlédali Pražané, ano Židé mnohem více chleba kupují než prvé, knížeti to oznámili, přitom stěžujíce sobě to, že Židé z jiných zemí vyhnaní k ním přibravše se, tu jedí a pijí a draho dělají a Pražanům k žádné nepomáhají živnosti. Kníže hned nazejtří poslav své ouředníky, rozkázal, aby byli všickni Židé, kteříž jsou v ohradě měst Pražských, sečteni. A tak se jest stalo a nalezeno Židův (krom dětí) než ode dvou let počítajíc a starších, kteříž chléb jedli, pět tisíc a půl třetího sta. Kníže slyše podivil se tomu počtu, a rozváživ, kterak mnoho chlebův ten počet lidu každého dne snísti můž, i rozkázal Židům, aby v jednom měsíci všickni se ven z České země vyhostili, že jích nechce míti než jediný tisíc; na tom počtu Česká země že má příliš dosti. Pakli by přes ten počet více jích bylo potom kdyžkoli nalezeno, že je chce kázati všecky vyhnati, tak 12