Prameny k dějinám Židů v Čechách a na Moravě ve středověku modum tam sceleratissimus homo post ducem vicedomini fungeretur officio; quod erat magnum chaos christiano populo. Hic idem post baptisma factus apostata altare, quod erat edificatum et consecratum in sinagoga eorum, in nocte destruxit et sumens sacras reliquias non est veritus eas in suam mittere cloacam. Hunc talem sacrilegum atque maleficum dux Deo plenus Wladizlaus zelum Christi zelans XI. kal. Augusti tenuit atque sub arta iussit eum constringi custodia. Ah quantum de mammona iniquitatis ex domo eiusdem subplantatoris sublatum est et in fiscum ducis redactum! Preterea sui compares in scelere Iudei, ne predictus manzer capite plecteretur, tria milia argenti et centum auri libras composuerunt duci. Quod autem dux gratia Dei instinctus christiana mancipia ab omnibus Iudeis redemit et, ut nullus ultra christianus serviret eis, interdixit, „Amen, amen“, inquam; quicquid umquam deliquit, totum in hoc laudabili facto delevit et nomen sibi eternum ascivit. O Christi famula pia Magdalena Maria, Semper devota tibi promit plebs sua vota, quoniam in tuo festo eruta est ab hoste infesto. Orig.: Cosmas, Chronica Boemorum III, cap. 57; BRETHOLZ ed. 1923, s. XLV-XCIV. Ed.: BRETHOLZ ed. 1923, s. 231�232; FRB II, s. 190. Reg.: ARONIUS ed. 1902, č. 220, s. 101-102. Lit.: SOUKUP 2015; ŽEMLICKA 2007, s. 212�213; STEINHERZ 1930, s. 17-20; BONDY/DVORSKÝ 1906, č. 13, s. 6. Pozn.: Tento Kosmův zápis je patrně nejstarším spolehlivým dokladem o existenci pražské synagogy. Není jisté, o které synagoze Kosmas mluví. Snad se jednalo o předchůdkyni dnešní Staronové synagogy na Starém Městě pražském. Mohlo se ale také jednat o synagogu v prostoru dnešní Malé Strany. Stejně tak není jisté, kdy a proč Žid Jakub Apella konvertoval ke křesťanství. Kosmas použil Apellovo jméno ještě jednou, a to na samém počátku své kroniky, když chtěl relati- vizovat důvěryhodnost bájného vyprávění: „takovým povídačkám ať si Žid Apella věří“ (quod Iudeus credat Appella), BRETHOLZ ed. 1923, s. 16. V tomto případě se ale jedná o okřídlenou větu, která pochází z Horatiových satir (1,5), kde vystupuje Žid Apella, a která se běžně objevuje ve středověké literatuře. Titul vicedominus, kterým kronikář Kosmas označuje Žida Jakuba Apellu, je v českých a moravských poměrech neobvyklý a v jiných souvislostech se neobjevuje. Josef Žemlička jej v souladu se starší litera- turou překládá jako „místopán“. Podle jeho výkladu se jednalo o vlivný, patrně finanční úřad na dvoře knížete (ŽEMLIČKA 2007, s. 185). Příběh Žida Apelly přebírá do své kroniky i Hájek (viz č. 33). 30