Edice Pragensis presul XII villas, que sunt in omni Boemia potiores, pro illo episcopio eligat, insuper et centum marcas argenti annuatim de camera ducis accipiat; [...] atque castrum ibidem situm in media aqua Zuartka nomine, Podiuin dictum a conditore suo Podiua, Iudeo sed postea catholico. Orig.: Cosmas, Chronica Boemorum II, cap. 9; BRETHOLZ ed. 1923, s. XLV-XCIV. Ed.: BRETHOLZ ed. 1923, s. 112�113; FRB II, s. 95-96. Reg.: BRETHOLZ 1935, č. 1, s. 1; ARONUS ed. 1902, č. 159, s. 66. Lit.: ŽEMLIČKA 2007, s. 213; BONDY/DVORSKÝ 1906, č. 7, s. 3—4. Pozn.: Text Kosmova vyprávění se vztahuje k obnovení činnosti moravského (olomouckého) bis- kupství, k němuž došlo kolem roku 1063 po nástupu nového českého knížete Vratislava II. (1061-1092). O životě Žida Podivy není nic bližšího známo. Pouze Kosmas ve své kronice dále uvádí, že jakýsi Petr, syn Podivy, byl proboštem u sv. Jiří na Pražském hradě. Není vyloučeno, že se mohlo jednat o téhož Podivu. Srov. BRETHOLZ ed. 1923, s. 123. K etymologii jména Podiva viz BROD 1970, s. 81-85. 1067-1076 Hájkova kronika 11 Podle Hájkovy Kroníky české se do Prahy stěhovalo mnoho cizích Židů. Český kníže Vra- tislav II. přitom stanovil podmínky jejich osídlení. Po určité době pak kníže údajně povolil odchod části Židů z Malé Strany na Staré Město pražské. V následujícím období došlo k ne- úrodě obilí a nedostatku chleba, proto nařídil český kníže Vratislav II., aby nebyli žádní dal- ší Židé přijímáni k dlouhodobému ubytování v židovských hostincích. Po dalších stížnostech Pražanů nařídil, aby byli všichni Židé sečteni. Celkem prý bylo v Praze zjištěno pět tisíc dvě stě padesát Židů ve věku nad dva roky. Kníže jich většinu dal vyhnat ze země, aby neujídali chleba a nezpůsobovali drahotu, a dovolil zůstat pouze jednomu tisíci z nich. Přišlo Zeleného čtvrtku mnoho Židův opět do Prahy a přinesli s sebou veliké dary, dávajíce je knížeti Vratislavovi, též biskupu Jaromirovi a přitom žádajíce, aby byli do Staršího (jinak do Menšího) Města pražského puštěni, slibujíce, že se chtí poctivě, věrně a právě chovati, nikdá žádného nečiniti rouhání, a nadto že chtí dávati do komory knížecké každého roku dvě stě hřiven peněz mince obecně berné, berně i jiné poplatky a pomoci dvénásobně více než křesťané pod tou výminkou a pokutou, když by se koli v čemžkoli nezachovali, aby byli hned netoliko z toho města, ale ze vší té země vyhnáni a svých statkův zbaveni. Kníže i biskup rozváživše takové jich slušné poddání i dopustili jim, aby sobě koupili na Oujezdě dvanáct domův nevelikých; nic více. A oni tak učinili bez meškání a koupivše hned ty domy i dolův do země lochy dělajíce i na výš velmi vysoké stavěli a tu se hnízdili, 11