Prameny k dějinám Židů v Čechách a na Moravě ve středověku vybíranou sumu zdvojnásobit či mohl od židovských obcí vymáhat „zvláštní pomoci“ či částky za konfirmace různých privilegií (č. 184, 185). Naopak mohl panovník výši berně libovolně snížit nebo její placení zcela odpustit (č. 96, 207). Nevíme, podle jakého klíče docházelo k rozepisování výše odváděné židovské daně (berně) na jednotlivé osoby. Určitou představu si ale můžeme udělat na základě analogie se slezskou Vratislaví. Zde se vzácně dochovaly dvě listiny, které zachycují královskou berni od tamních Židů zaplacenou na čtyři roky dopředu. V zápise jsou vyjmenová- ny jednotlivé osoby s přesnou částkou, kterou do královské komory v období čtyř let odvedli. Co je zásadní, odváděná částka nebyla u všech osob stejná, ale kolísala od pár grošů až po několik kop. Vratislavské záznamy nás tedy informují o množství zásadních skutečností. Výše berně se s největší pravděpodobností podobně jako u křesťanů odvíjela od výše vlastněného majetku. Podobně jako křesťanská středověká společnost byly majet- kově hierarchizovány a strukturovány i jednotlivé židovské komunity. Vedle zámožných lichvářů, jejichž konexe sahaly až na panovnický dvůr, zde byla také celá řada méně zámožných členů obce nebo drobných řemeslníků a živnostníků, kteří do židovské berně odváděli nesrovnatelně nižší částky než jejich movitější souvěrci. Přestože podobné do- klady z domácího prostředí postrádáme, nemusíme pochybovat o tom, že velice podobně jako ve Vratislavi fungovala praxe výběru berně v židovských obcích v Čechách a na Moravě. V zápisech Svatopavelského formuláře se nachází pouze jediný úpis židovskému peněžníkovi. Jednalo se o v dané době netypickou bezúročnou půjčku ve výši 20 hřiven, kterou Žid Mušlín poskytl královskému komorníku Burchardovi z Magdeburgu. V přípa- dě Mušlína se jednalo o jednoho ze členů pražské židovské obce a také o jedinou osobu židovského původu, která by přes osobu Burcharda z Magdeburgu mohla být hypoteticky spojována s horním podnikáním ve vznikajícím horním středisku Kutné Hoře.“ V ně- kterých dalších dlužních úpisech Svatopavelského formuláře se však zcela běžně objevuje formule, která umožňuje věřiteli, aby si v případě nedodržení platebního termínu obsta- ral peníze půjčkou „v Židech“ (in Judea), a to ke škodě dlužníka, který na sebe přejímal placení úroků. Roku 1287 si biskup Tobiáš z Bechyně od nejmenovaného pražského Žida vypůjčil sumu 120 hřiven na cestu ke koncilu ve Würzburgu a zároveň mu zastavil 66) CDM VII, č. 595, s. 434; CDM VII, č. 598, s. 436. 67) Zemřel někdy před rokem 1302, o čemž se dozvídáme z listiny, v níž jeho vdova spolu se svým zetěm Avigdorem a Mušlínovými potomky prohlašuje za splacené všechny své pohledávky vůči johanitům od Panny Marie pod řetězem. Listina dokládá nejenom uzavření půjčky u židovských peněžníků, kterou sjednal komtur jednoho z předních řádových domů v Čechách, ale také upozorňuje na některé další příslušníky pražské židovské obce na počátku 14. století. Svědky pořízení totiž byli pražští Židé Baruch, Vogel, Izák a jakýsi Swargeveranus (RBM II, č. 2763, s. 1207). 68) JANÁČEK 1972, s. 895; LOSERTH ed. 1896, č. 63, s. 64-65; TADRA ed. 1882, č. 10, s. 341-342; č. 135, s. 471. XXVI