Prameny k dějinám Židů v Čechách a na Moravě ve středověku komory) k Židům ve vedlejších zemích České koruny. Cílem lucemburských vládců bylo pevně svázat tato nová území se správou českých zemí a tamní Židy podřídit přímo praž- ské královské komoře. Tak tomu bylo jednoznačně například v Horní Lužici po roce 1329 nebo ve slezských městech.“ Na rozdíl od své politiky v Čechách neváhali Lucemburkové Židy ve vedlejších zemích „zastavovat“ lužickým či slezským městům za finanční či daňové kompenzace. Ohledně vnitřní správy židovských obcí se do roku 1347 mnoho zpráv nedochovalo. Proto si při její rekonstrukci musíme namnoze vypomáhat zmínkami z mladších období. Ve vnitřních záležitostech se Židé řídili židovským právem, tzv. halachou, jež představovalo směs zvykového a psaného práva se silnými vlivy Tóry a Talmudu, kdežto ve vztahu ke křesťanům pro ně byla závazná panovnická privilegia. Pokud Žid žaloval křesťana, pře se odbývala před soudem židovského rychtáře (iudicium pro Iudaeis) nebo před městským soudem. Zvlášť závažné pře (s výjimkou hrdelních) soudil tribunál v čele s vrchním rabí- nem, od něhož nebylo odvolání. Spory menšího významu pravděpodobně řešil soud, na němž spolu s vrchním rabínem zasedali další dva rabíni (celkem tedy tři soudci) a jehož se účastnili také židovští starší. Ryze židovské soudy v Praze byly nepochybně kompetentní i pro všechny Židy v českých zemích.62 Židovské hospodářství a finance Zápisy o hospodářské činnosti Židů, které v průběhu 14. století pronikají v souvislosti s rozvojem písemnictví do městských knih nebo do formulí písařských kanceláří, jsou jedněmi z mála dokladů a bohatým zdrojem informací o činnosti Židů na území čes- kého království. Židovští finančníci půjčovali peníze panovníkovi, významným církev- ním institucím a osobám, předním šlechtickým rodům i zámožným měšťanům králov- ských měst. Panovníci přistupovali k židovskému obyvatelstvu většinou ryze účelově. V případě potřeby byli Židé panovníkem zatčeni a museli mu poskytnout vysoké půjčky (č. 94). Například roku 1336 nechal král Jan Lucemburský kopat v pražské synagoze a podle údajů Zbraslavské kroniky zde nalezl 2000 hřiven stříbra ve zlatě, stříbře a penězích (denariis). Zároveň uvěznil bohaté Židy, kteří byli propuštěni až za tučné výkupné (č. 160). 61) DOLEŽALOVÁ 2015b, v tisku. 62) ŠMAHEL 2001, s. 415-416; srov. FLODR 2001, s. 126. 63) Srov. HOFFMANN 2009, s. 390. XXIV