Uvodní studie do roku 1519. Její mezní data jsou odvozena od roku, ke kterému je dovedena edice Julia Aronia (1273) a od data nástupu Karla V. na římský trůn (1519), které bývá považováno za mezník mezi středověkem a novověkem. Předkládaná regestová edice „Prameny k dějinám Židů v Čechách a na Moravě ve středověku“ (dále „Prameny k dějinám Židů“ nebo též „edice“) navazuje na starší české a moravské práce, přičemž metodicky v základních bodech vychází z výše zmíněného trevírského projektu Corpus, podle kterého bylo přijato i chronologické vymezení práce. Jako dílčí koncový mezník byl stanoven rok 1347, kdy byl Karel IV. korunován za českého krále. S ohledem na projekt Corpus byly také sledované prameny omezeny teritoriálně územím moderní České republiky. Projekt Corpus zahrnuje prameny z území celé Říše včetně Čech a Moravy a vedlejších zemí Koruny české, přičemž české a moravské prameny budou pro potřeby databáze projektu Corpus převzaty z podkladů pro publikaci „Prameny k dějinám Židů“. Na rozdíl od projektu Corpus byly do této edice zahrnuty i prameny z období před rokem 1273 od nejstarších zmínek (od 10. století) s ohledem na to, že edice Julia Aronia není pro české a moravské prostředí dostatečná a nezahrnuje všechny dochované prameny. Při sběru materiálu jsme se zaměřili pouze na písemné a hmotné památky, jejichž vznik lze prokazatelně datovat před rokem 1347 (včetně) a které vznikly na území dnešních hranic České republiky (Čechy, Morava, české Slezsko, česká část Chebska spolu s městem Cheb). Některé vzácné výjimky (Norimberská pamětní kniha, některé hebrejské kroniky nebo listiny vydané v zahraničí) jsou opodstatněné tím, že zmiňují události v čes- kých zemích a korespondují s našimi prameny. Edice obsahuje záznamy z několika hlavních typů pramenů. Její základ tvoří dokla- dy z listin, ať už originálů nebo kopií, ale také z městských knih, právních či narativních pramenů, z formulářových sbírek, cestopisných zpráv nebo z inkvizičních protokolů. Výpověď středověkých pramenů je doplněna i texty, které pocházejí z Kroniky české Václava Hájka z Libočan.2 Tato kronika vznikla až ve druhé čtvrtině 16. století (vytištěna byla roku 1541) a výrazně tak překračuje chronologický rámec publikace. Navíc se jedná o problematický narativní pramen, jehož autor pracoval s historickými daty svévolně. Je spíše sbírkou příběhů než popisem historických skutečností, což platí i pro vylíčení židov- ských dějin.3 Hájkovu kroniku jsme se nakonec rozhodli zařadit ze dvou důvodů. Prvním z nich je návaznost na edici Bohumila Bondyho a Františka Dvorského, kteří Hájka pova- 12) Václav Hájek z Libočan, Kronyka Czeská, Praha: Jan Severin ml. a Ondřej Kubeš ze Žípů, 1541. Nedávno se kronika konečně dočkala svého moderního plnotextového edičního zpřístupnění (LINKA ed. 2013). 13) Proto je za účelem zřetelného odlišení od ostatních pramenů v záhlaví každého takového regestu uvedeno, že se jedná o výtah z Hájkovy kroniky. IX