XVI Uvod a pouze dvakrát je v zápisu jako doba jednání uvedena nóna (hora nonarum), přesunutá v tomto období už k polednímu času. Těmto údajům nelze přisuzovat absolutní platnost, protože jsou uvedeny asi jen u čtvrtiny zápisů, tendence je však jasná - korektor úřadoval zejména dopoledne mezi ranní mší a obědem a poté v pozdním odpoledni. Nepřekvapí, že téměř všechny úkony se dály v objektech arcibiskupského dvora na Malé Straně, kde se také nalézalo korektorovo působiště. Kromě toho, vždy jen v jed- nom případě, bylo jednání vedeno v domě oficiála pražského arcibiskupství (č. 115), v domě mistra Blažeje Vlka, děkana kapituly u Všech svatých (č. 172), a dokonce na faře v Nymburku (č. 437).52 Třebaže jako místo jednání je arcibiskupský dvůr zmíněn výslovně jen ve 138 zápi- sech, lze přesvědčivě doložit, že projednávání zde probíhala v 633 případech, byť se tak dělo v různých prostorách. Místnost probíhajícího jednání je uvedena ve 141 zápisech. Nejčastěji korektor zasedal v prostorách těsně sousedících s karcerem. Součástí výpovědi osob předvolaných před korektora bylo v některých případech složení přísahy. Někdy byla přísaha vyžadována před započetím výslechu, jindy předvola- ný skládal přísahu pouze před odpovědmi na část pokládaných otázek. Složení přísahy, respektive skutečnost, že výpověď probíhala pod přísahou, je zaznamenáno v 70 zápisech. Nelze jednoznačně rozhodnout, zda složení přísahy bylo vyžadováno vždy a bylo tak samo- zřejmým, že je notář do akt většinou nezapisoval, či zda byla přísaha vyžadována jen za určitých okolností. Přikláníme se spíše k možnosti druhé. Pokud by totiž složení přísahy bylo důsledně vyžadováno ve všech případech, pak by zřejmě bylo i v oněch záznamech, kde je její složení uvedeno, zmíněno jen stručně, aniž by v jinak dosti úsporných zápisech byla popisována podoba její vnější formy. A lze jistě předpokládat, že notář by poznámku o přísaze nepřipisoval dodatečně (jak se děje v zápisu č. 317), až poté, co ukončil zápis o výslechu - „Interrogatus per iuramentum de premissis“. Složení přísahy bylo v různých variantách formulováno buď jen stručnou zmínkou: „iuratus“, „respondit per iuramentum“, „sub iuramento“, „iuravit dicere veritatem“, případně i obsažněji „qui per iuramentum solitum iuravit et sub iuramento respondit nebo výslovným uvedením její vnější formy. To se opět děje v různých textových obměnách, jak zmíněním přísahy na evangeliář (např. „per iuramentum ad sancta Dei ewangelia ma- nutactum“) nebo výjimečně pouze na krucifix („ad ymaginem crucifixi juraverint“), tak uvedením skutečnosti přísahy na obojí, například až slavnostní formulace „qui ad sancta Dei ewangelia et ymaginem crucifixi Salvatoris Domini nostri Ihesu Cristi iuravit dicere veritatem ad interrogata“. 52) Jiného charakteru je zápis o dění v západočeské Radnici (č. 522), kde je případná kompetence korektora nejasná a zápis sám působí dojmem, že byl zapsán pro formulářové účely. 53) Uvádění množství dokladů by na tomto místě bylo nadpočetné.