XXIV Nejstarší městská kniha táborská 1437 plyne, že starší, nikoli rychtář, rozhodovali o případné výši úroku. První zmínka o konšelech po boku rychtáře je z 5. března 1435 (MKT 661), tedy ještě z doby před výše zmíněným Zikmundovým privilegiem. Tomu odpovídá i zápis z 22. května 1433, podle něhož dotyčný Koleba měl „na radu znésti, aby to bylo opatřeno“ (MKT 39). Záznam o pořízení před purkmistrem, staršími a rychtářem máme z 19. července 1437 (MKT 173). Kde se tato pořízení nebo jednání uskutečňovala, není většinou zřejmé. Zvláště by nás to 50 zajímalo v těch ojedinělých případech, kdy se mluví o jednání před „plnú radú“5°. Tu by bylo možné předpokládat, že šlo o zahájený soud rady na radnici, o níž však z tak raného období ještě nemáme zprávu. Přicházíme k otázce, zda a jak se do rychtářových práv a povinností promítlo privi- legium císaře Zikmunda z 25. ledna 1437. Pochopitelně delší dobu trvalo, než si táborští opatřili opis svodu práv Starého Města pražského. Pokud došlo k nějakým aplikacím v práv- ním životě města, zřejmě se netýkaly rychtáře. V jeho rejstříku pozorujeme jedinou změ- nu. Jestliže se před lednem 1437 setkáváme při trzích a vzdáních nemovitostí se slovním spojením „jakož obyčej jest“ (MKT 112, 161 aj.), již v březnu 1438 se ojediněle vynořuje záměna ve znění „jakož právo jest“ (MKT 193). O jaké právo jde, vysvítá z předcházejícího zápisu z ledna téhož roku: „jakož město za právo má“ (MKT 699). Od počátku čtyřicátých let se tato formule stala běžnou součástí zápisů do rychtářského rejstříku (MKT 402 násl.). Také jednání „u rychtářě“ (MKT 65) nebo „v jeho jistbě na Tábořě“ (MKT 752) bylo dosti vzácné. Pravidelně k němu zřejmě docházelo při tzv. „kladení peněz“ (MKT 341,344, 725, 780). Asi nebudeme daleko od pravdy, budeme-li mít za to, že rychtář čas- to jednal na místě samotné nemovitosti. Jistotu tu máme v případě trhů, směn a vzdání v poplatných vsích nebo vně městských hradeb. Stalo se tak např. při vzdání nemovitostí v Čekanicích (MKT 655) nebo v Dětrychově vsi (MKT 656). Někdy stačilo vzdání před vesnickým rychtářem, např. v Čekanicích (MKT 642). To však bylo třeba oznámit tábor- skému rychtáři, aby zápis o pořízení mohl být zapsán do jeho rejstříku. Dokládá to zápis MKT 807 z 12. ledna 1444: „A to sobě vzdali u rychtářě Miky v Záchodě, potom oznámili u rychtářě Prokopa na Tábořě a zapsali“. Nejen z tohoto, ale i z dalších zápisů lze téměř s jistotou vyvodit, že trhy, směny a vzdání nemovitostí v obvodu městského práva stačilo zapisovat do rychtářova rejstříku. A to i v případech, kdy prodávající vzdali svoji nemovitost „přěd rychtářem té vsi a dál ozná- mili před Janákem rychtářem a konšely Matějem Pražákem a Janem Chocinú na Hradišti (MKT 661). Z téhož zápisu z 5. března 1435 se vítaně dovídáme, že táborská rada svá rozhodnutí či jiné správní akty nechala zapisovat do jedné či více úředních knih. V daném případě šlo o sirotčí peníze, „jakož prvé v knihách na Hradišti zapsáno jest“. Tyto nebo 49) MKT 168: „A jestliže by starší úrok na jitra položili, tehdy Martínek má platiti s toho rybníka jako jiný súsed s jitra“. 50) Viz zápis MKT 346 ze 17. 1. 1441.