Úvodní pojednání XXI výhodná. O zadlužení prvních obyvatel Tábora, splácení dluhů a lichevních operacích pojednává v dostatečné šíři starší literatura.2 Zcela ojedinělým případem je platba ve „stří- bře“, čímž se asi rozumí zlomkové stříbro získané rozbitím bohoslužebného náčiní nebo 30 jiných drahocenností. Jakmile se v zápisu o dědinách vyskytuje směna za koně nebo nějakou věc vyšší hodnoty, je na místě podezření, že šlo o vynucenou směnu na základě nesplaceného dlu- hu. Jistý „Hruška profrejmarčil dóm svój Divúsovi na šubu s kunami a má Divús přidati Hruškovi tři kopy, a to na Vánoce nynie najprv příštie“ (MKT 259). Několikrát se vyskytuje směna domu za koně, přičemž se rozdíl v ceně vždy vyrovnával peněžitým doplatkem. Ziga písař dokonce takto „frajmarčil“ dvakrát (MKT 478, 548). Podezřele se jeví i směna koně za pozemek, zahradu a stodolu s příslušenstvím (MKT 767). Třeba však dodat, že jistoty se v těchto případech nelze dobrat. Táborští rychtáři, jejich úřad a kompetence Nově vznikající město Hradiště hory Tábor bylo pupeční šňůrou svázáno s opuště- ným a spáleným městem Sezimovo Ústí. V tomto poddanském městě byl rychtář panským úředníkem, který odpovídal za pořádek v obci, předsedal soudu a na zasedáních rady hájil zájmy majitelů. Není vyloučeno, že poslední ústecký rychtář Vyšovec přešel na Hradiště s celou svou rodinou. Jeho vdova Dora alias Dorota totiž se souhlasem svých příbuzných, snad dcer Anny a Kačky, prodala koncem roku 1437 mlýniště s loukami a s příslušenstvím v zaniklém Ústí (MKT 178). Na živu byla ještě v červnu 1445, kdy prodala další mlýniště s rybništěm, tentokrát pod Ústím. Zřejmě šlo o majetek patřící k dědičné rychtě jejího 31 manžela Vyšovce, který se zde připomíná jménem (MKT 833). Kdy na Hradišti hory Tábor vznikl úřad rychtáře, není známo, jisté je pouze tolik, že již v roce 1432 podléhal samosprávné radě in statu nascendi a že se jeho volení držitelé měnili spolu s radou. Jeho dědičnost nebo odpovědnost přímo panovníkovi nepřicházela v třicátých letech v úvahu, takže privilegium císaře Zikmunda z 25. ledna 1437 povyšující 32) 29) Viz zejména František ŠMAHEL, Základy města: Tábor 1432-1452, Husitský Tábor 5, 1982, s. 36-40. 30) Tuto platbu si vymínila vdova Chabrovcová při prodeji tří čtvrtí lánu v Záchodě prostřednictvím poručníka Pecha. „A to směnila za střiebro tak, že Ambrož dal čistého střiebra Pechovi, oč sě umluvila toho střiebra, a k tomu střiebru má Ambrož přidati Pechovi 10 1/2 sex. (MKT 727). 31) Příznačné je, že první mlýniště mělo povinnost k místnímu dominikánskému klášteru: „ižádného určeného platu s toho nenie, než toliko když by klášter stál, tehdy by měl mléti k tomu klášteru bez měřice, a z toho kláštera měl by mieti 12 pecencóv chleba každý pátek a čbán piva. A dále ižádný z kláštera nemá na viec sáhnúti, než jakož nadepsá- no“ (MKT 178). V zásadě tu navazujeme na znalecký výklad V. VOJTÍŠKA, Na Táboře, s. 284-288, který lze doplnit jen v jednotlivos- tech.