něji se jimi však nezabývá a nepodává nějaká obecnější shrnutí. Zcela odlišný úkol měla pak práce Jaromíra Čelakovského o městských knihách jihlavských z r. 18986) a především jeho „Soupis rukopisů chovaných v archivu král. města Prahy“ z r. 1907.7 Zejména v této, na druhém místě jmenované práci, šlo pře- devším o sestavení důkladné materiálové základny pro vytěžení obsahu knih pro potřeby historické a právně historické práce. Zhruba stejné cíle si stavěla práce O. Smitala „Das Institut der Stadtbücher in Mähren“, publikovaná v r. 1911,8) i když diplomatický aspekt je tu zřetelně patrný. V soupise morav- ských knih se Smital zabývá několika výhradně „soukromoprávními“ knihami, převážně ze 14. stol. (Jihlava, Brno, Ivančice, Olomouc, Morav. Třebová aj.), ale stejně jako předchozí badatelé, nepodává obecnější charakteristiku vývoje městských knih na Moravě. Nesporně kvalitativním přelomem ve studiu měst- ských knih je teprve práce V. Vojtíška, publikovaná v r. 1915 — „O studiu městských knih českých“.9) Přínosem této práce je především kapitola II., po- jednávající o počátcích knih českých, jejich vývoji i rozšíření, a kap. IV., v níž autor podává svůj názor na metodu zpracování městských knih a jejich dělení. Východiskem jeho úvah je modifikovaná definice Rehmeho z r. 191310) (Die Stadtbücher sind Amtsbücher, hatten also offiziellen Charakter, dienten der Behörde bei der Führung ihrer Geschäfte) tak totiž, že městské knihy jsou knihy vedené od úřadů městských k potřebám úředním. Hledisko organického vývoje městských knih a správně uplatněný názor o těsné souvislosti studia knih s vý- vojem městské správy ve své době znamenalo i předstih před současně trakto- vanou diplomatikou listin. V rámci těchto obecných metodických závěrů bylo potom možno zpracovávat městské knihy mnohem důkladněji. V první polovici 20. stol. se studium měst- ských knih bralo zhruba dvojím směrem. Jednak šlo o postižení počátků měst- ských knih vůbec a jednak o průzkum jednotlivých knih ve formě monografic- kých studií. Je těžko dnes hodnotit, proč nedošlo ve 20. a 30. letech tohoto století k intenzívnějšímu prozkoumání městských knih.11) Systematičtější práce 6) J. Čelakovský, M. Jan z Gelnhausenu a staré městské knihy jihlavské. ČČM 72, 1898, str. 494 n. Soupis vyšel znovu v r. 1920, srv. Sborník příspěvků k dějinám hl. m. Prahy I.—II., 1920. 8) O. Smital, Das Institut der Stadtbücher in Mähren. ZGMSch. 1911, str. 256 n. 9) Srv. pozn. 2. 10) P. Rehme, Uber Stadtbücher als Geschichtsquelle. Halle a. d. S. 1913, str. 7. 11) Z děl, vzniklých v této době, je možno jmenovat rozpravy V. Vojtíška, otištěné souborně ve Výboru rozprav a studií, Praha 1953 (O nejstarších knihách města Kolína n. L., str. 86 n.; O právních rukopisech města Německého Brodu, str. 116 n.; K počátkům měst- ských knih pražských a desk zemských, str. 229 n.; Na Táboře v letech 1432—1450, str. 273 n.; O nejstarších městských knihách českých, pražské a novobydžovské, str. 341 n.), dále F. Macháček, Městský soud a městský rychtář v Plzni v 16. stol., Sbor. prací prof. G. Friedricha, Praha 1931, str. 247 n.; týž, Městská rada a městská kancelář v Plzni v 16. stol., Sbor. prací J. B. Nováka, Praha 1932, str. 233 n.; R. Wenisch, Gliederung der Stadt- bücher Nord- und Westböhmens, Chomutov 1931, a G. Korkisch, Das älteste Stadtbuch von Mähr. Trübau 1373—1554, ZVGMSch. 41, 1938, str. 19 n.