Starého města Pražského (1318), z Plzně (1323) a jiných měst.28) Paralelními symptomy vzrůstající nezávislosti městské rady na rychtáři je potom také zři- zování zvláštních míst pro schůzky konšelů, totiž radnice, dále výhradní ochrana městské pečeti a konečně v některých městech i zřízení vlastního radního písaře (notarius civitatis, scriba). Všech těchto náležitostí, vzešlých z potřeb vlastní správní činnosti městské rady, mohlo být a také bylo použito k účinnému zásahu do správní sféry rychtáře. V tom smyslu totiž, že některé obtížnější a právně spletitější záležitosti soudní povahy byly překládány k řešení od každodenního soudu rychtářova do ranních schůzek konšelů a ty se pak z výjimky staly po- stupně pravidlem. Městská rada si pak na základě příležitostného projednávání soudních případů činila nárok na část soudní pravomoci ve smyslu rozhodování o určitých záležitostech a pouze výsledek byl vyhlašován prostřednictvím měst- ského soudu.29) Všechny tyto jednotliviny postupným vývojem, tak jak jich bylo ve městech dosahováno, skládaly a zúplňovaly obraz samostatného správního a také soudního orgánu měst a tím jasněji lze pochopit obsah teze o protikladu soudu a rady v našich předhusitských městech. V průběhu první polovice 14. stol. se význam městské rady počíná ve velkých a větších městech postupně prosazovat, a to jak usurpací práv na městském rychtáři v oblasti právních jednání na městském soudě, tak i — pokud tomu okolnosti přály — získáváním vlivu na obsazování rychtářského úřadu. Tak např. už r. 1307 získávají Znojemští právo volit si vlastního rychtáře a podobného práva se dostává později i Písku (1327), Domažlicům (1331), Olomouci (1351) aj.30) Význam dosažení možnosti volby rychtáře městem je pro komplexní po- suzování celé otázky rozvoje pravomoci městské rady velmi důležitý. Zejména proto, že v takovýchto obdobích (šlo převážně jen o dočasné získání takového práva, s výjimkou Brna, kde je od r. 1376 rychtář volen) zřetelně převládá význam městské rady, je to období rozšíření její kompetence a šíře viděno — znamená to alespoň dočasné odpoutání se města od přímého vlivu vrchnosti. Není třeba ani zdůrazňovat, že tento vliv byl vzhledem k městu (a posuzován z jeho stanoviska, resp. obyvatel takového města) negativní.31 Jestliže tento závěr platí hlavně pro velká a větší města (jde především o města královská!), je to opět jen důkazem toho, jak velký význam — především hospodářský — města měla v rámci feudálního systému a kolik samosprávy si mohla na svém feudál- 28) Tamtéž, str. 245 n. 29) Značnou výhodou tu bylo to, že jednání rady se dálo bez zdlouhavých formalit, které zatěžovaly jednání soudů. Na druhé straně zase — zejména pokud šlo o majetkové záleži- tosti — když po projednání, event. po několikerém prohlášení výsledku na městském soudě nedocházelo k žádnému trvalému utvrzení prohlášené transakce ve formě listiny, obraceli se měšťané na městskou radu, která mohla potřebné písemnosti, ověřené městskou pečetí, vydat, ovšem až po zjednodušeném opětném projednání celé záležitosti. 30) Srv. V. Vojtíšek, Soud a rada ..., str. 256 n. 31) Srv. V. Graus, Dějiny venkovského lidu v Čechách v době předhusitské II., Praha 1957, str. 104 n. Zde se zmiňuje autor též o literatuře a názorech na vznik českých měst. 14