zjistitelné podrobnosti o životním působení M. Jindřicha, faráře v Garsu.40) Šlo tu o osobu, která byla dostatečně obeznámena se všemi kancelářskými zvyk- lostmi a pomůckami a tudíž i o osobu vhodnou k provedení úkolu, jímž ji pověřil pražský měšťan Engbert. Spor může být pouze o charakter této knihy, nikoliv o vlastní historickou podstatu, která je jistě nesporná. Je možno se domnívat, že šlo o knihu, zřízenou se souhlasem příslušných správních představitelů města — rychtáře a konšelů, protože při soukromé knize (nebo knize vedené na způsob knih imbreviatur italských veřejných notářů) bylo by vůbec těžko předpokládat nějaký reálný význam tohoto souboru písemností.41) Ostatně už výzva ze strany jednoho z představitelů města — měšťana Engberta — vylučuje soukromost zřízení knihy, zvláště pak jestliže si uvědomíme, že se tak dělo se souhlasem rychtáře a přísežných. Zmíněná formule nás ještě blíže zpravuje o náplni této neznámé knihy; říká se tu, že do ní mají být zapisovány: „obligaciones, pacta, conventa, sponsalia, nupcie, empciones, vendiciones, locaciones, conducciones et demum omnes contractus, quocumque nomine censeantur, qui vel que in predicta civitate fiant“. Víme-li ještě ze zmínky v uvedeném formuláři, že kniha M. Jindřicha měla být vedena „per differencias tytulorum“ a tak, aby byla „registrorum regalium ad instar“, zdál by se závěr z těchto sporých zpráv poměrně jednoznačný — mohlo by snad jít o knihu, vedenou pro potřeby městského soudu, tedy pro evidenci všech právních pořízení, která byla pro- jednána před městským soudem. Ve srovnání s pozdější dochovanou knihou soudní Starého Města pražského z let 1351—1367,42) která je rozdělena na různé oddíly podle druhů zapisovaných záležitostí (vendiciones, liber de vulne- ribus, de hereditatibus, atd. a soudní knihou novobydžovskou od r. 1311,43) v níž jsou nejstarší zápisy ve formě plně vypravených listin a listů rovněž roz- dělené na 2 části (zápisy soudnictví civilního a trestního), se jeví skoupý zápis v Tobiášově formuláři v poněkud ostřejším světle. Nicméně i tak jednoznačné určení povahy Jindřichovy knihy zůstane s největší pravděpodobností nadále jen hypotézou .. . Kontinuitu s první dochovanou knihou pražskou a zároveň českou, do níž byly první zápisy provedeny v r. 1310, nemáme. Ovšem určité pozitivní souvis- 40) O působení Jindřichově existuje dnes už rozsáhlá literatura; uvádím práce novější a zásadní: V. Hrubý, Jindřich Vlach z Isernie a počátky městských knih pražských i desk zemských. ČAŠ I., 1923, str. 142 n.; K. Doskočil, Protonotář Jindřich Vlach a notář Jindřich Vlach z Isernie, ČAŠ XV.—XVI., 1940, str. 89 n.; J. Šebánek, Čeští notáři na cestě Václava II. za polskou korunou. Studia źródloznawcze IV., 1959, str. 75 n. a S. Duš- ková, Kdo byl notář Jindřich? SPFFBU C 7, 1960, str. 59 n. 41) K charakteru souboru písemností — knihy, jmenované v uvedené formulářové sbírce Tobiáše z Bechyně srv. O. Redlich, Die ältesten Nachrichten über die Prager Stadtbücher und die böhmische Landtafel. MIOG 32, 1911, str. 165 n. a polemický článek V. Vojtíška, K počátkům městských knih pražských a desk zemských. Výbor rozprav a studií, Praha 1953, str. 229 n. Přetisk z r. 1912. 42) MA Praha, rkp. č. 987: Liber judicialis Antique urbis Pragensis ab a. 1351—1367. 43) Srv. Kaprasovu edici, uvedenou v pozn. 4. 18