vem vývoje aglomerace městského typu, kdy si stávající ekonomické i právní vztahy mezi lidmi téměř vynucují zřízení hybnější a praktičtější instituce, nežli jsou listiny. Ne náhodou většina městských knih je knihami nesporného soud- nictví, utvrzujícími soukromoprávní záležitosti jednotlivých obyvatel města. Je ovšem třeba brát v souvislosti s tím v úvahu i druhou možnost vzniku městských knih, a tou je existence alespoň zárodku samosprávního orgánu města, třeba ve smyslu rychtářova poradního sboru, který mohl být určitým impulsem pro vznik písemných záznamů. Pro charakteristiku vzniku městských knih tedy zatím postačuje, uvědomíme-li si, že jde v podstatě o písemný produkt městské správy a postupným vývojem této správy dochází i k adekvátnímu vývoji městských knih. Studiu městských knih po stránce správní i diplomatické na našem území byla věnována soustavnější pozornost teprve od druhé polovice 19. stol. Práce z tohoto údobí měly, až na některé drobnější výjimky, ráz převážně informa- tivní a někde i ryze popularizační. Týkaly se jednotlivých knih a výběrově mají i dnes svou důležitost,3) zejména v těch případech, kdy nemáme už k dispozici originál příslušné knihy. Na počátku 20. stol. se studium městských knih pod- statně zintenzívnělo a vzniklo několik zásadních rozprav, pokoušejících se probrat buď určitou monotematickou skupinu knih, např. Beerova studie o berních kni- hách r. 1915 nebo takové práce, které instituci městských knih chtěly studovat v určitém souboru.4) Jejich řadu zahajuje starší práce Prochaskova o vzniku a vý- voji nejstarších knih v Čechách, vydaná v r. 1884.5) Tato rozprava, zaměřená pře- vážně na výklad o nejstarší městské knize Starého města pražského z r. 1310, připomíná pak jen ve stručném výčtu jiné mladší mimopražské knihy. Speciál- 3) Srv. např. K. F. Reitsch, Das Stadtbuch von Falkenau 1483—1528. MVGDB 33, 1895, str. 242 n. Z dalších prací starších srv. např. F. Bischoff, Uber d. älteste Olmützer Stadtbuch, SB Wien. Akad., phil.-hist. Classe 85, 1877, str. 281 n.; V. Řezníček, O přiby- slavských knihách purkrechtních. ČČM 1893, str. 614 n.; H. Hallwich, Das Duxer Stadt- buch von 1389. MVGDB 32, 1894, str. 103 n.; V. Schulz, Historické zprávy v nejstarší knize města Brodu Českého z let 1421—1496. VKČSN 1899, VI.; J. Kux, Das Olmützer Judenregister vom Jahre 1413. ZGMSch. 1905, str. 385 n.; J. Tiray, Městská kniha bítešská z r. 1414. ČMM 28, 1908, str. 119 n., 294 n.; O. Smital, Das älteste Mähr. Trübauer Stadt- buch. Mitt. zur Volks- und Heimatgeschichte des Schönbergster Landes 7, 1911, str. 129 n.; J. Kučera, Zbytek pamětních knih města Kyjova. ČMM 1913, str. 27 n., 171 n. aj. 4) K. Beer, Uber Losungsbücher und Losungswesen böhmischer Städte im MA. MIOG 36, 1915, str. 31 n. Koncem 19. a na poč. 20. stol. dochází i k edici některých knih: F. Menčík, Soudní kniha města Jičína (od r. 1362 do r. 1407), Jičín 1898; J. Kapras, Kniha svědomí města Nového Bydžova z 1. 1311—1470, N. Bydžov 1907; A. Horcicka, Das älteste Böhmisch-Kamnitzer Stadtbuch, Praha 1915, kdy v úvodu ke každé z uvedených edic je připojen výklad textu. Z nejnovějších edic je třeba připomenout K. Polesný, Dědické knihy města Znojma, Znojmo 1928, záslužnou práci B. Mendla, Knihy počtů města Brna z let 1343—1365. Brno 1935; K. Kochmann, Das Stadtbuch von Dux 1389, Praha 1941, a konečně jen výběrovou příležitostnou edici, kterou provedl A. Šašina pod titulem Liber consciencie Neobydzowiensis. Ta vyšla v N. Bydžově v r. 1946. 5) V. Prochaska, Uber die Entstehung und Entwicklung der ältesten Stadtbücher in Böhmen. MVGDB 22, 1884, str. 56 n. V této souvislosti je třeba připomenout práci V. V. Tomka, Kniha Starého města pražského od r. 1310. ČČM 18, str. 566 n., z níž V. Pro- chaska vychází. 6