na tomto poli je patrná teprve po r. 1945, resp. 1949, kdy v semináři pomocných věd historických filosofické fakulty Karlovy university v Praze vzniká série studií o městských knihách, položených na přísně vědeckých základech. Je jen na škodu celé věci, že pouze jediná z nich — práce J. Růžičky o českotřebovské knize z let 1375—1466 — se dočkala tisku.12) Ostatní jsou dosud přístupné pouze ve strojopisu.13) Z tohoto badatelského okruhu vznikla též podnětná práce J. Pražáka „O metodě diplomatického studia městských knih“, otištěná v roce 1953.14) Autor se tu zamýšlí nad městskou knihou jako produktem městské správy a podává tu několik praktických postulátů vědeckého diplomatického zkoumání tohoto pramene. Přínosem práce je především to, že je tu definitivně zbourána umělá hranice mezi tzv. diplomatikou listinnou a knihovou a je tu položen důraz na zkoumání městských knih metodou listinné diplomatiky: „Diplomatika studuje městské knihy jako písemná svědectví průkazné hodnoty o právních pořízeních, složená v určitých formách.“15) Důležité a pochopitelné upozornění na souvislosti studia městských knih s obecným vývojem každého daného města uvedený požadavek ještě podtrhuje a jedinečnost zkoumání každé knihy v rámci příslušného města je kladeno na přední místo. Zdůraznit zde lze jen to, že specifičnost vývoje každého města zvlášť (vyvolaná řadou nejrůznějších faktorů) v době vrcholného feudalismu ovlivňovala svým způsobem velmi bez- prostředně i písemný produkt správy města a tudíž právě rozborem začasté jediného pozůstatku dávno minulého života je možno doložit a prozkoumat jej detailněji. Je tu ovšem třeba přihlédnout nejen k „formálním“ stránkám zkou- maných knih, ale převážně k jejich obsahu a kombinovat speciální diplomatické studium s historickým. Dělení městských knih: Hlavním předpokladem pro orientaci v knihovém bohatství produktů městské správy v naznačeném údobí je především jejich rozdělení. Samo dělení městských knih má dnes už svoji historii16) a pro snazší přehled tu odkazuji k tabulce, v níž nejvýraznější schémata jsou srovnávána. 12) J. Růžička, O knize města České Třebové z předhusitské doby. SAP IV., č. 1, 1954, str. 102 n. 13) Jde o práce: M. Bělohlávek, Berní a úročné knihy města Plzně, dis. 1951; E. Hoff- man, Městské knihy litomyšlské do konce 15. stol., dis. 1951; B. Janoušek, Nejstarší za- chovaná městská kniha českobudějovická..., dis. 1951; M. Košťál, O městských knihách děčínských v 16. stol., dis. 1951; M. Kremličková, Staroměstské soudní knihy pro dluhy pod 10 kop z let 1370—1391 a 1400—1449, dis. 1952: J. Pražák, Soud a rada na Malé Straně v 15. stol. a jejich knihy, dis. 1951; M. Stupková, Správa města hory Vyšehradu v 16. stol., dipl. 1953; V. Herold, O nejstarší městské knize lounské, dipl. 1956; M. Hro- mádka, Městská kniha poličská (1432—1526), dipl. 1956; M. Nosková, Nástin správy poddanského města Žlutic, dipl. 1957; E. Blažková, Heřmanův Městec a jeho nejstarší městská kniha, dipl. 1958 a Z. Pousta, Nejstarší chrudimská městská kniha, dipl. 1961. 14) J. Pražák, O diplomatické metodě studia městských knih. Archiv. časopis 1953, str. 145 n., 205 n. 15) Tamtéž, str. 205. 16) Starší názory na dělení městských knih jsou shrnuty u Vojtíška, O studiu..., str. 53 n. 8