Písaři XIX pečlivou úpravu. Pod jednotlivými kolonami jsou zřetelné součty a písař rozlišoval dosti peč- livě pomocí vzdáleností mezi poplatníky vlastníky domů a nájemníky. Písmo typu bastardy má poněkud ostřejší ráz než u ruky A. Silné dříky jsou ukončovány někdy ostře, tahy vybí- hající dolů jsou rovné: y y. Malé r píše jednoduše, bez obloučku dole. Zkratka pro- odlišuje rovněž ruku B zřetelně od A: p. Velká písmena zdobí písař tečkami. Do městské knihy IV. začala ruka B zapisovat uprostřed zápisů soudu před sv. Marti- nem r. 1426, když část zápisů přepsal ještě písař A. U místa, kde se mění ruka, je na okraji poznámka „Novi scabini“. Ruka B psala v městské knize IV. zápisy od fol. 82r, roku 1426, do fol. 87v, roku 1430. Další soud byl však teprve roku 1432, takže písař asi neskončil svou činnost v roce 1430. Před každým zápisem v městské knize dělá tento písař dvě vodorovné, mírně prohnuté čárky. V městské knize III ruka B nepřichází, v knize IIIa zapsala zápisy na fol. 126-145, z let 1427-1430. Ruka B může být ztotožněna s městským písařem Samsonem,3 který je uváděn jménem v některých rejstřících4 i v městských knihách.5 Před příchodem do Jihlavy byl Samson boha- tým měštanem v Čáslavi.“ Ještě v Jihlavě byly zapsány do městských knih jeho pohledávky za čáslavským rychtářem Ondřejem a jinými dlužníky, které dosahovaly značné výše. V Čáslavi zastával Samson úřad městského písaře. Byl tak zván ještě roku 1423 v Jihlavě, kdy byl již 4 6 2 Zval se podle Višňové u Moravského Krumlova, ačkoli by některé zmínky o něm svědčily pro Vyškov, např. Johannes de Wissaw, quondam notarius Iglaviensis, svědek při koupi statku Stránek, MK III, fol. 88v, roku 1427. Týká se ho snad i zmínka: curia olim Johannis scriptoris, MK III, fol. 170v, roku 1439. E. SCHWAB ve stati Die Rechtschule ve sborníčku Sudetendeutsche Heimatgaue, sešit 1: Iglau (3. vyd.), Reichenberg 1941, s. 47, nazývá tohoto písaře Janem z Vyškova. Charakterizuje jej jako nástupce Jana z Gelnhausenu a novátora, který proti rétorské okázalosti postavil věcnost cesariánské latiny a místo středoněmecké kancelářské řeči zavedl obcovací řeč hornoněmeckou. Tamtéž, s. 31. Jeho charakteristika je známa z učebnice rétoriky, jejímž autorem byl patrně Urban Matějův z Potěh u Čáslavě; viz Candela Rhetoricae, zvláštní otisk, s. 15: Inde Johannes de Wyssnaw, notarius urbis eiusdem et scolarium rector, cuius bina barbe acucies seriositatem, orbicularis gressus cordis direccionem, excepcio vultus grandem liberalitatem (opraveno: libertatem), inicium calwiciei viuendi anoloyam, brevitas stature appocopam defectuum singulorum significare videntur, et quid plus, nolo dicere. Rozbor učebnice rétoriky podal F. HOFFMANN, Candela rhetoricae, StR 21, 1982, s. 73-113, o Janovi s. 87, 90, 102. Podle rozboru B. BRETHOLZE, Johannes Gelnhausen, zejména s. 15n., přepsali jihlavské právní kodexy A, C a K kromě Jana z Gelnhausenu dva další písaři. Podíl Jana z Višňové určil novým rozborem F. HOFF- MANN, K dílu Jana z Gelnhausenu a jeho pokračovatelů v Jihlavě, StR 11, 1972, zejména s. 74-75. Jan z Višňové působil v jihlavské městské kanceláři v letech 1408-1426, psal městskou knihu IIIa, část MK IV 1419-1426 a v právních kodexech A a K vlastní sbírku nálezů z let 1409-1419, ve všech třech právních kodexech A, C, K indexy. Užíval tam kaligrafickou gotickou minuskulu. O. SMITAL, 1. c. 276, uvádí chybně Simson. E. SCHWAB, Die Rechtschule, s. 47, jej nazývá podle chybného čtení zápisu v MK III, fol. 80v z roku 1423, Felix Samson. R 9 a 12, vydání. Sampson, unser statschreyber, MK III, fol. 98v, roku 1429, MK IIIa, fol. 132r, roku 1429, Sampson, zu den zeiten statschreiber, MK III, fol. 111r, roku 1431. V manuále běžném, MK IIIa, v němž Samson zapsal všechny zápisy svého období, zapsala jiná ruka neobratným slohem i písmem zápis týkající se jeho osoby. V MK III., kam zá- pisy Samsonovy přepsala jiná ruka, byl zápis z roku 1429 poněkud upraven. AČ II, s. 199, č. 403-408; A. SEDLÁČEK, Děje města Čáslavě, Praha 1874, s. 58, 60-61.- Je pravděpodobné, že byl i věřitelem Zikmundovým a že pobýval někdy roku 1418 v Kostnici. Srov. W. ALTMANN, Regesta imperii XI.1, s. 226, č. 3175 a s. 227, č. 3198. Zápisy uvedené v pozn. 5. 7