20 KAPITOLA 1. ÚVOD Na Křišťanovo přání pro něj Jan Hus v roce 1398 opsal sborník filozofických spisů oxfordského reformátora Jana Viklefa (spisy De individuacione temporis, De ydeis, De materia et forma, Replicacio de universalibus, De veris universalibus). Opis je dnes ulo- žen ve Stockholmu, Royal Library, Codex Holmiensis A 164.38 Přepis sborníku byl do- končen 30. září 1398, jak o tom svědčí přípisek na fol. 134r: Explicit tractatus de veris universalibus magistri venerabilis Joh. Wycleph, sacre theologie veri et magni professo- ris, a. D. 1398 in die s. Ieronimi Slawy per manus Hus de Hussynecz. Amen. Tak bóh day. Není to však jediný přepis, pořízený Husem na Křišťanovu objednávku: ze začátku roku 1399 pochází Husův přepis projevu francouzského diplomata Honoré Boneta ke králi Václavu IV., v němž poselstvo pařížské univerzity předkládá návrh na řešení papežského schismatu, žádá opětovné sjednocení církve a domáhá se pomoci krále Václava.39 Posel- stvo u nás tehdy příliš nepořídilo: k vypovězení poslušnosti papeži došlo teprve tehdy, když římský papež Bonifác IX. schválil roku 1403 sesazení Václava IV. z trůnu. Následná vlna protipapežského smýšlení pak vytvořila příhodnou půdu pro rozpracování radikál- ních viklefovských myšlenek. Tento Husův opis se dochoval v autografu (Praha, Národní knihovna XIII F 16, fol. 125r-131v) a patří mezi knihy z Křišťanova vlastnictví (o nichž jsme se zmínili výše, cf. str. 18). Tím, že Křišťan Husovi zadával texty k opisování a zaměstnával jej jako písaře, vydr- žoval jej na studiích a finančně jej zabezpečoval: bez této podpory by Jan Hus vystudovat 40 nemohl. Křišťanova celoživotní sounáležitost s M. Janem Husem se projevila i v jejich společné intervenci ve prospěch českých mistrů, vězněných několik měsíců v Bologni: když se roku 1408 vypravil M. Stanislav ze Znojma do Itálie,41 aby obhajoval své názory, byl spolu se svým průvodcem Štěpánem z Pálče na cestě zajat a uvězněn v Bologni. Křišťan spolu s Janem Husem a Janem z Jesenice na příkaz krále Václava IV. usilovali o jejich propuštění 42 a nakonec toho dosáhli. Když byla roku 1411 vydána papežská klatba na mistra Jana Husa, která měla být podle nařízení pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Házmburka čtena ve všech kostelích v Praze, nevyhověly pouze dva kostely: kostel sv. Benedikta Řádu německých rytířů na Starém Městě a kostel sv. Michala, kde byl - jak už jsme řekli - od roku 1405 farářem Křišťan z Prachatic ...43 Křišťan ve svém kostele ostatně nepřijal ani klatbu, která byla 44 uvalena roku 1416 na Jana z Jesenice. 38 Cf. BARTOŠ 1948, str. 132; SPUNAR 1959, str. 236; HEROLD 1985, str. 16 a 54 (pozn. 11); ŠMAHEL 1995-1996, II, str. 63. 39 BARTOŠ 1948, str. 132, a zejména BARTOŠ 1954; SPUNAR 1959, str. 236; SPĚVÁČEK 1986, str. 292. 40 O tom, že Jan Hus byl nepříliš majetný student, náležející na univerzitě mezi pauperes, chudé studenty, cf. i SPĚVÁČEK 1986, str. 414. 41 STANISLAUS DE ZNOYMA 1997, str. VIII. 42 K tomu cf. SMOLÍK 1864, str. 11, též TOMEK 1849, str. 159-160. - Item anno domini MCCCCVIII post Galli Stanislaus de Znoyma, doctor theologie, et Stephanus Palecz, magister arcium, euntes ad Pisanum concilium fuerunt in Bononia a Balthasar cardinale capti et carceribus mancipati. Quos Johannes Hus, Jessenicz et Christannus, magistri arcium, per interpositas personas liberarunt. Qui post recessum de Praga studencium salvi Pragam pervenerunt. (KRONIKA UNIVERSITY PRAŽSKÉ 1893, str. 570; PALACKÝ 1869, str. 731.) 43 Cf. TOMEK 1849, str. 180; KEJR 2000, str. 63. 44 Cf. KRONIKA UNIVERSITY PRAŽSKÉ 1893, str. 580.