1.2. ASTROLÁB latinsky, ale právě i v národních jazycích, až nakonec v 16. a 17. století je třeba nově vznikající literaturu o astrolábu popisovat a třídit vzhledem k jejímu množství podle zemí, z nichž pochází. Křišťanův současník Prosdocimus de Beldomandi (c. 1370-1428) proslul především jako muzikolog. Byla mu mylně přiřknuta práce o astrolábu, pocházející ve skutečnosti z pera Křišťana z Prachatic. Prosdocimovi jsme v této souvislosti již věnovali samostatnou pozornost. 297 Křišťanovým epigonem v díle o astrolábu se stal jeho o málo mladší vrstevník na vídeňské univerzitě Johannes von Gmunden (c. 1380-1442).298 Křišťanovo Užití astrolábu nepochybně dobře znal mistr Pavel Žídek (Paulerinus, c. 1413-1471); o něm cf. str. 433. V předchozím výkladu jsme uvedli především řadu jmen autorů různých pojednání o astrolábu. Mnozí z nich jsou známi hlavně díky tomu, že jejich dílu se dostalo novo- dobé edice. Je však nutné si uvědomit, že pro období od vzniku rané latinské překladové literatury až po Křišťanovu dobu i dále pro celé 15. století zůstává v platnosti (opisuje se, studuje) celý obrovský soubor anonymních prací, které z větší části nikdy nevyšly tis- kem, dochovaly se pouze rukopisně a prozkoumány jsou jen částečně. Pro celé toto několik staletí trvající období nebyla otázka autorství a původnosti důležitá a nově vznikající práce byly kompilačního charakteru. Proto také tradovaná autorství mnoha spisů nemají valnou hodnotu a jsou neplatná. Takto charakterizovaný soubor byl skutečným jádrem a východiskem i všech pozdějších vlivných tisků, vznikajících brzy po vynálezu knihtisku a rozrůstajících se s přelomem 15. a 16. století.299 V následujícím výkladu alespoň stručně a schématicky přehlédněme vývoj astrolábis- tické literatury od druhé poloviny 15. století. Druhá polovina 15. století je charakteristická jednak vznikem velkého množství opisů literatury s naší tématikou (cf. např. obrovskou polskou rukopisnou produkci), současně však již začínají vycházet první tištěná pojednání. Po prvních vydáních Křišťanových traktátů (Perugia 1477-1479, Köln 1478) vyšly další inkunábule, mezi nimi např. známý spis Johanna Angeli (Engel, Bavarus) Astrolabium (Augsburg 1488).300 Asi nejproslulejším tiskem celého 16. století byla několikrát vydaná práce Johanna Stöfflera (1452-1531) Elucidatio fabricae ususque astrolabii (Oppenheim 1512/1513, 1524, Mohuč 1535 atd.).301 Před textem předchází vyobrazení astrolábu: jeho facies, rete a dor- sum. Obrázky jsou pořízeny pro 48° 40' severní šířky (tj. pro Tübingen, kde Stöffler od roku 1511 působil jako profesor matematiky na univerzitě) a rovnodennost 11. března. Text je odlišný od Křišťanova, podstatně delší a propracovanější. Paul KUNITZSCH ovšem uvádí asi šest rukopisně dochovaných textů, jejichž stopy ve Stöfflerovi nalezl, mimo jiné 69 297 Cf. str. 50. 298 Jeho životopis viz str. 323, edice jeho verzí Křišťanových traktátů o astrolábu na str. 325. 299 V literatuře se hovořívá o celém výchozím korpusu této literatury (sententiae astrolabii, Corpus der älteren Astrolabtraktate' ...): BERGMANN 1985, passim; RUDOLF OF BRUGES 1999, str. 55. - KUNITZSCH 1982 identifikoval přes čtyřicet různých latinských pojednání. 300 Sign. výtisku knihovny Národního muzea v Praze: 22 G 4; vídeňská Národní knihovna: 72.X.58. 301 Jeden exemplář 3. vydání je např. ve vídeňské ONB (sign. 72.A.62), výtisk 1. vydání vlastní vídeňská observatoř: při srovnání obou vydání jsme zjistili, že 1. vydání je zdařilejší. Je pečlivěji provedené, a ne- obsahuje proto chyby vzniklé nedbalým tiskem (např. v posunu číselných hodnot tabulek).