36 KAPITOLA 1. ÚVOD geometrické konstrukce přístroje nové a nové litery podle vlastních nákresů a přístroj se pokoušeli rýsovat. Tyto snahy jsou jasně patrné také ve verzi Johanna von Gmunden. O něm je navíc známo, že v roce 1435 napsal a roku 1443 potvrdil latinskou závěť (Ordi- nacio de libris et instrumentis magistri Iohannis de Gmunden), v níž knihovně artistické fakulty (založené roku 1415) vídeňské univerzity odkazuje nejen svoje knihy, ale i svou proslulou sbírku astronomických přístrojů, ve které nechyběl ani dřevěný astroláb, dva kvadranty, nebeský glóbus (nazývaný zde spera materialis a spera solida), albion, dřevěná Ptolemaiovská' pravítka, cylindr apod. 156 Analogická situace v existenci přístrojů a pozo- rování s nimi panovala i u nás, jak máme doloženo např. o Janu Šindelovi (viz níže). Také Křišťan jistě právě z praktických a cvičných důvodů radí v úvodních výkladech Stavby astrolábu studentům, aby si sestavili model přístroje alespoň z tuhého pergamenu. (Tuto možnost Johannes von Gmunden naopak ze znění textu vypustil.) Studenti však jistě měli možnost ověřit si teoretické výklady na předložených skutečných přístrojích a osvojit si tak přednášenou látku. Pravděpodobně se do jisté míry věnovali i praktickým ukázkám a pozorování. O snaze naučit se v praxi zacházet s astrolábem zjevně svědčí i skutečnost, že se zachovalo více popisů používání přístroje než jeho stavby. Jména všech astronomů na pražské univerzitě v jejích začátcích neznáme. Již na sklonku 14. století však na ní působily vynikající vědecké osobnosti. Běžně se uvádí, že prvním profesorem tu byl mistr svobodných umění Havel ze Strahova (Gallus de Monte Sion, de Praga, de Summo), profesor astronomie a medicíny, osobní lékař a dvořan Karla IV. (pro nějž sepsal návod k životosprávě).157 Byl knězem kostela sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze, pražským a boleslavským kanovníkem. Zachovaly se jeho lékařské traktáty, avšak jeho astronomické spisy, byly-li jaké, dochovány nejsou.158 V literatuře se uvádí,159 že M. Havel patrně vychoval všestranného přírodovědce M. Křišťana z Prachatic. Dále je znám jménem mistr Jenek Václavův (z Prahy),160 později v 15. století působil mistr Petr z Horšova Týna, autor astronomických tabulek a kalendáře. Zdá se, že zejména dva Křišťanovi současníci - mistr Jan Ondřejův, zvaný Šindel, a mistr Jan z Borotína - dosáhli v astronomii podobně jako Křišťan nemalých výsledků; zatímco osobnost Jana z Borotína však zůstává ještě z větší části neznámá, Jan Ondřejův již začíná vystupovat z temnot zapomnění, a proto stručně shrňme, co nového o tomto Křišťanovu kolegovi na univerzitě dnes můžeme říci. Jan Ondřejův, řečený Šindel (Iohannes Andreae dictus Schindel), se narodil kolem roku 1375. Roku 1395 se stal bakalářem a roku 1399 mistrem na pražské univerzitě. Roku 1406 byl rektorem školy u sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze, potom učitelem mate- matiky ve Vídni, kde studoval na lékařské fakultě. Posléze se vrátil do Prahy a stal se profesorem astronomie na univerzitě. Roku 1410 se stal doktorem medicíny a téhož roku byl rektorem pražské univerzity, hned po Husovi, a stal se osobním lékařem krále Václava IV. Byl - podobně jako Křišťan - přítelem M. Jana Husa. Stranil mu a v době svého rektorátu roku 1410 údajně odmítl — spolu s univerzitou - dát souhlas ke spálení Vik- 156 157 158 159 160 Cf. KLUG 1943, str. 90-92; NORTH 1976, str. 224; UIBLEIN ET AL. 1988, str. 59-62, aj. Cf. ŘÍHOVÁ 2000, str. 226. Cf. SPUNAR 1985, str. 97. SPĚVÁČEK 1980, str. 377. Cf. např. KAROLUS QUARTUS 1978, str. 253-254 a 269, pozn. 13.