34 KAPITOLA 1. ÚVOD 136 137 obsahu studia na středověkých evropských obecných učeních:130 quibus lectis In astronomia primo anno legantur Algorismi de minutis et integris,131 legatur primus Geometrie Euclidis cum commento Campani.132 Quo lecto legantur Ta- bule Alfonsi cum canonibus.133 Quibus lectis legatur Theorica planetarum.134 In secundo anno primo legatur tractatus De sphera,135 quo lecto legatur secundus Geometrie Euclidis, quo lecto legantur canones super Tabulis de Lineriis. 136 Quibus lectis legantur Tractatus astrolabii Mes(sa)chale.137 In tercio anno primo legatur Alkabicius,138 quo lecto legatur Centiloquium139 Ptolomei cum commento Haly. Quo lecto legatur tercius Geometrie, quo lecto legatur Tractatus quadrantis.140 In quarto anno primo legatur Quadripartitus141 to- tus, quo lecto legatur Liber de urina non visa.142 Quo lecto legatur diccio tercia Almagesti. 143 Jak už jsme řekli, také u nás se na univerzitě přednášelo téma astrolábu. Výkladu o něm bylo věnováno několik týdnů. Proto také literatura o astrolábu nikdy nechyběla v žádné vý- znamnější knihovně, jak o tom dodnes svědčí knihovní soupisy a katalogy. Např. dle zlomku katalogu knihovny kláštera augustiniánských poustevníků u sv. Tomáše na Malé Straně v Praze z přelomu 14. a 15. století144 se dozvídáme, že v knihovně měli v řadě traktátů astronomických a komputistických mj. i traktát o stavbě astrolábu (Pseudo-Mášá alláhův? či snad Křišťanův?). — Významné byly samozřejmě knihovny univerzitní, příslušející k jed- notlivým kolejím. Katalog knihovny nejstarší koleje, Karlovy, založené roku 1366, vyšel jako faksimile.145 Tento její první zachovaný katalog pochází z konce 14. století. Je krátký, obsahuje jen málo položek; z astronomie jsme v něm nenašli nic pozoruhodného. (Jistě by nás více zaujal bohužel nedochovaný katalog z pozdější doby, kdy - jak už jsme se zmínili — knihovně věnoval na dvě stě přírodovědných knih Jan Šindel.)146 Dále se zachoval kata- 130 BAIADA ET AL. 1995. 131 Tj. Sacroboskova verze. 132 Tj. komentář, který pořídil Iohannes Campanus z Novary ve 13. století. 133 Autorem kánonů k Alfonsinským tabulkám byl Iohannes de Saxonia v roce 1370. 134 Míněna pravděpodobně verze připisovaná Campanovi z Novary. 135 Autorem opět Iohannes de Sacrobosco. Tabulky napsal Iohannes de Lineriis (Jean de Lignières) v Paříži roku 1321. Pseudo-Mášá'alláhovu verzi v 15. století nahradilo či doplnilo na řadě univerzit vyspělejší přepracování pořízené Křišťanem z Prachatic. 138 Tj. jeho Liber introductorius ad magisterium iudiciorum astrorum, dílo astrologické povahy, které ve 12. století přeložil do latiny Iohannes Hispalensis. Komentář ke spisu pořídil ve 14. století Iohannes de Saxonia. 139 Apokryfní astrologický spis (sbírka stovky aforismů), mylně přičítaný Ptolemaiovi a velmi oblíbený po celý středověk. Cf. též str. 32. 140 Existovala dvě velmi rozšířená pojednání: Tractatus quadrantis veteris, připisovaný Robertu Anglikovi (Montpellier 1274), a Tractatus quadrantis novi autora Profatia Judaea (z roku 1288). Na některých uni- verzitách se dávala přednost výkladu jednoho textu, na jiných druhého z nich. 141 Tj. astrologický Ptolemaiův spis Quadripartitum (Tetrabiblos). 142 Pojednání De urina non visa napsal v Marseille v roce 1219 Guilielmus Anglicus. Práce spadá do oblasti astrologie; v roce 1494 byla na Sorbonně odsouzena ke spálení jako dílo černé magie. 143 Tj. partie Almagestu o pohybu Slunce po ekliptice, trvání ročních období a proměnlivosti délek dnů a nocí v jednotlivých ročních obdobích. 144 Vydal HLAVÁČEK 1965, str. 88 a 138-140. Úplnou edici textů spjatých s klášterem cf. KADLEC 1985. 145 Cf. BEČKA - URBÁNKOVÁ 1948. 146 Cf. pozn. 111 na str. 30.