42 fol. 22v rukopisu O hovoří o Lipsku, 192 Vídeň dokládají mj. např. rukopisy MN,193 Paříž rkp. T, italské prostředí (snad Padovu) opisy A a Y, Krakov rkp. GJ; mistr Conradus de Geysmaria, autor opisu R, pocházel z Hannoveru a působil v Pomořanech, na univerzitě v Rostocku,194 později v Toruni. KAPITOLA 1. ÚVOD V následujícím přehledu přinášíme informaci o zjištěných ohlasech, které Křišťanovo dílo vzbudilo: — Další život Křišťanovým rukopisům o astrolábu vtisklo především pokračování, kte- rého se jim dostalo ve zpracování pořízeném patrně roku 1434 (jiné teorie hovoří už o dva- cátých létech) mistrem vídeňské univerzity Johannem von Gmunden. 195 První vydání jeho verze Stavby a Užití astrolábu, která je přepracováním a rozšířením Křišťanova díla, při- pojujeme ze srovnávacích důvodů k naší edici také. 196 — Obsah Křišťanových spisů o astrolábu, známých v okruhu studentů i pedagogů, charakterizuje ve svých poznámkách o astronomických znalostech některý z příslušníků pražského studia generale v rukopise Knihovny pražské metropolitní kapituly O.1 (1585), z něhož jsme již výše citovali seznam autorit známých a přednášených na univerzitě. Opis 197 textu, týkající se Křišťana (fol. 37r-v), přinášíme níže. — V 60. a 70. letech 15. století vznikla na objednávku krále Jiřího z Poděbrad rozsáhlá encyklopedie trojnásobného mistra (z Prahy, Krakova a Boloně) Pavla Žídka (Paulerina) Liber viginti arcium (Kniha dvaceti umění). V jeho partii o astronomii jsme nalezli části Křišťanova výkladu zakomponovány také. I z tohoto spisu přinášíme v prvním vydání ukázky podstatných úryvků. 198 — Rozšíření, vliv a známost rukopisů s Křišťanovými traktáty o astrolábu (jichž dnes známe asi 80) vedla k tomu, že texty byly posléze několikrát vydány i tiskem. (Víme o šesti vydáních v rozmezí zhruba sedmdesáti let: Perugia 1477-1479, Kolín nad Rýnem 1478, Benátky 1497-1498/1494?/, Benátky 1512, Benátky 1521 a Padova 1549.) Tehdy nastal nový život Křišťanova astronomického díla. Prvotisk z Perugie z let 1477-1479, doprovázený předmluvou, v níž je za autora díla pokládán Robertus Anglicus, je patrně vůbec prvním tištěným pojednáním o tomto pří- stroji na světě.199 V literatuře lze někdy nalézt údaje i o dalších edicích, informace je však třeba vždy přezkoumat. V otázce počtu starých tisků Křišťanových pojednání o astrolábu, 192 Srov. str. 313. 193 V Šindelově životopise, který podává SMOLÍK 1864 na str. 14-16, se praví, že Šindel byl povolán na gymnázium do Vídně, tam vyučoval matematiku a astronomii a získal si tím dobré jméno, jak uvádí ví- deňský astronom a osobní lékař císaře Maxmiliána I. Jiří Tanstetter v předmluvě k dílu Tabulae eclipsium Georgii Peuerbachii, vydanému 1514. Dlouho však ve Vídni nepobyl: bylo to mezi léty 1406, kdy byl Šindel jmenován správcem farní školy u sv. Mikuláše, a 1410, kdy se připomíná jako rektor (od svátku sv. Jiřího do sv. Havla) pražské univerzity. Mohl tedy i on sám s sebou Křišťanovo dílo do Vídně přinést ... 194 Cf. str. 86. 195 O něm viz str. 323. 196 Cf. str. 325. 197 Cf. str. 123. 198 Cf. str. 433. 199 Do naší edice bylo zapracováno 1. a 3. vydání textů (tisky u a v; cf. CRISTANNUS DE PRACHATICZ 1477-1479 a 1497-1498) a dále benátské vydání z roku 1521, přičtené v literatuře Prosdocimovi de Beldo- mandi (tisk x; cf. CRISTANNUS DE PRACHATICZ 1521).