z 220 stránek
1
2
Titul
3
4
Obsah
5
6
Úvod
7
Původ pramenů k dějinám České Lípy
8
9
10
Uspořádání edice
11
Slovníček
12
Tématický rejstřík
13
14
15
Katalog pramenů
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
Prameny, literatura, zkratky
157
158
159
160
161
162
Rejstřík osob
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
Rejstřík míst
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
Resumé
202
203
204
205
206
Obrazová příloha
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
Název:
Regesta Lippensia. Anotovaná edice pramenů k dějinám České Lípy do roku 1437
Autor:
Panáček, Jaroslav
Rok vydání:
2000
Místo vydání:
Česká Lípa
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
220
Počet stran předmluvy plus obsahu:
220
Obsah:
- 3: Titul
- 5: Obsah
- 7: Úvod
- 8: Původ pramenů k dějinám České Lípy
- 11: Uspořádání edice
- 12: Slovníček
- 13: Tématický rejstřík
- 16: Katalog pramenů
- 157: Prameny, literatura, zkratky
- 163: Rejstřík osob
- 187: Rejstřík míst
- 202: Resumé
- 207: Obrazová příloha
Strana 117
254) 1421 červen 14. Žittau
Ve sporu o cestovní knihu (liber viaticus) oltářníka v Lipém, projed-
návaném před generálním vikářem pražské konsistoře Janem z Dubé v jeho
domě v Žitavě (in domo habitacionis nostre sita in Zitavia), jsou hlavními
osobami sporu Beneš, oltářník oltáře Všech svatých ve farním kostele lipském
(d. Benessius altarista altaris Omnium sanctorum in Lipa), plebán kostela
v Mohelnici Kuneš a Mikuláš, kdysi notář Nového Města pražského.
Latinsky; APH Praha, AMK, Acta iudiciaria XXI B (1421 - 1428), sign. IV, 9, pag. I.
Ed. AICP VII, 136 -137, č. 1.
Not. Pražská konsistoř se z obavy o bezpečnost před husity odstěhovala ke konci června
1420 z Prahy do Staré Boleslavi, v lednu 1421 do Roudnice, v polovině února do Litoměřic
a nakonec na začátku května do Žitavy. Na všech těchto místech jsou datovány zápisy z jednání
jejího soudu. Během roku 1421 se v Žitavě sešla většina kanovníků kostela Pražského a dalších
významných církevních osob, takže Žitava byla tehdy hlavním sídlem katolického duchovenstva
pražské arcidiecéze.
255) 1421 červen 16. Zittau
Na místo zemřelého oltářníka Ctibora (per mortem d. Cztiborii vac.) od
oltáře sv. Anny v kostele lipském (ad altare S. Anne in eccl. Lippensi) byl
ustanoven Čáslav Penck ze Semstenbergu (Czasslaus Penczk de Semstenberg),
klerik míšeňské diecése. Prezentoval lipský farář Kuník z Weitmile a jeho bratr
Zikmund z Weitmile, seděním v Košátkách (ad present. d. Cunikonis de Weitmol,
plebani eccl. in Lippa, et Sigismundi de Weitmol residentis in Kossatek fratrum).
Exekutorem byl hornolibchavský plebán (Exec. pleb. in Libchawia).
Latinsky; APH Praha, AMK, Libri confirmationum VIII, sign. I., 8, fol. A, I.
Ed. LC VIII- X. 3.
Not. Semstenberg neznáme, snad se jedná o Senftenberg v míšeňské diecézi.
256) 1421 červen 18. Bratislava
Král Zikmund Hynkovi Berkovi řečenému Hlaváč, seděním na Lipém,
za škody utrpěné od husitů (Wicleffen) dává a propůjčuje všecko, čeho na
nich dobude, kromě statků korunních a komorních.
Pergamen, německy, pečet ztracena; SUA Praha, sign. 119/32.
Reg. Sedláček 1914, 164, č. 1175; Černý 1931, 13, č. 17.
Not. Obsah této listiny nebo i listiny z 1. března 1421 (č. 249) je potvrzen v registrech
zápisů královských i obecných z roku 1454 (AČ. 2/445, č. 493), kde „Mikeš z Salhauza, jménem
pána swého Jindřicha z Dubé, seděním na Lipém, okázal list s menší pečetí krále Sigmunda
záškodní, swědčící Hynkowi Hlawáčowi z Dubé, kteréhožto učinil hajtmanem w Lužnické
zemi, kteréžby tam škody wzal, ježtoby je pokázati mohl, ty jemu a jeho dědicuom nawrátiti
má, a cožby zámkuow dobyl neb wězňuow, to se má králi dostati“.
117