D NI Starší představy o vzniku města vycházely z nereálných kronikářských zpráv o povodni a znovuvystavění města jakýmsi Jakubem Berkou v roce 1059 (Schaller 1787, 193 - 194; ke vzniku a původu pověsti o povodni, týkající se i Děčína, viz Smetana 1985, 252 - 253) a o požáru města údajného 8. srpna 1244 (SOkA Č. Lípa, AM Č. Lípa, k. 3, Kronika H. Kriesche, f. 5b). Neu- držitelnost těchto názorů byla objasněna již dříve (Gabriel - Panáček 1990, 11; Panáček - Gabriel 1994, 10), proto se jimi dále nezabývám. Nejstarší zprávou, vztahující se tak k historii České Lípy, zůstává zápis žitavského městského písaře a kronikáře Jana z Gubenu, odrážející poměry v době těsně po polovině 13. století a přijímaný dnes většinou historiků za zachycení reality. Až do konce první čtvrtiny 14. století se jméno Lipá vyskytuje v podstatě pouze v predikátech jejích majitelů pánů z Lipé, poté jejich příbuzných Berků z Dubé. Jména držitelů České Lípy s jejich přídomky jsou v mnoha případech uvedena ve svědečných řadách listin, chovaných v tuzemských (Praha, Brno, Olomouc, Mladá Boleslav) i zahraničních (Vídeň) archivech a vydaných dnes v edicích Codex diplomaticus nebo Regesta diplomatica. Město se již od svého vzniku pravděpodobně řídilo městským právem královského města Žitavy, které bylo variantou staršího práva magdeburského. Nejstarší městská listina, potvrzující udělení tohoto práva, pochází až z roku 1381 a nezdá se, že by měla nějakého předchůdce. Ani z listiny samé, ani z jejích pozdějších konfirmací, se nedozvídáme o existenci starších městských privilegií, ačkoliv město nepochybně některých tehdy kodifikovaných práv již delší dobu využívalo (např. právo ohrazení - viz Gabriel - Panáček 1990, 21). Kromě privilegia z roku 1381 jsou ve sledovaném období dochována ještě dvě další (1394- falsum, 1423 - konfirmace), tři městské církevně právní listiny (1388, 1389, 1409) a několik jejich opisů. Všechny uvedené listiny jsou uloženy ve fondu Archivu města ve Státním okresním archivu v České Lípě. Nejstarším z pramenů církevních je zápis rejstříku papežských desátků z roku 1352, pokračující pak dalšími zápisy tohoto druhu až do roku 1405. Přibližně od stejné doby, tj. od třetí čtvrtiny 14. století, začíná početná řada pramenů z oblasti církevní správy, mající svůj původ zejména v erekčních a konfirmačních knihách pražského arcibiskupství, méně již v soudních aktech konsistoře pražské. Do erekčních knih byly zapisovány nadace a fundace kostelů a oltářů, v konfirmačních knihách jsou záznamy o ustanovování farářů a oltářníků do jejich úřadu a soudní akta obsahují zápisy o případech, projednávaných před soudem generálního vikáře pražské konsistoře. Tyto prameny, uchovávané dnes ve fondu Archivu metropolitní kapituly v Archivu Pražského hradu, byly vydány z velké části ve druhé polovině 19. století tiskem, zásluhou V. V. Tomka, F. A. Tingla, J. Emlera, C. Borového a F. Tadry. Nepublikované zápisy, zejména díly VII. až XII. knih erekčních, je nutno 8