554 K HISTORII ŽIDŮ 1577. Bůh zachovati rač), jistá věc, že by Židé přední byli k ukázání jemu cest a stezek, jimiž by k nám volný přístup mohl míti. Sumou ne- toliko vší země, ale také jednoho každého pána možnost vyzvědají, neb o to pilnost mají, aby se velikých pánův se vší snažností přidrželi, při nichž všecky tejnosti slyšíce i také co jeden každý smejšlí, a jaké možnosti, povahy a vlastnosti jest, skrze což Turek o všech věcech našich i o vůli a předsevzetí snadně vyzvěděti může. Z toho oni Turku, kterýžto víry jejich jest, všecku naději svú v něm skládajíce, že po- mocí jeho zase někdy shromážděni budou, více než nám křesťanům přejí. Více a vejše nám křesťanům nejlepší živnosti v obchodech našich odjímají. Nebo již i k tomu přišlo, že sú sobě v některých královstvích a zemích přední užitky, cla a úřady obsáhli, a my na to hleděti mu- síme; ve všeliké koupě se dávají v obilí, sejra, másla, v vlně i jiných věcech. K tomu každého roku a týhodne všecky jarmarky a trhy po vší zemi zběhají, a tu vždycky více židovských než křesťanských kupců se spatřiti může. A tak tudy nám křesťanům chléb z úst vydírají a drahotu dělají; kdež pak téměř všecko Staré město Pražské obsáhli, neb řídko se dům v něm najde, aby Židé tu pokoje aneb sklepa ob- zvláště pak v rynku neměli, a než malý čas mine, že Židé všecken rynk obsáhnou a křesťané se budou museti do židovského města stě- hovati, a již tehdy nebude více slouti v Starém městě, než na Novém městě židovském. Také jsou se již ve všecek tarmark uvázali, že žádný křesťan tu více místa, sklepu míti nemůže, aby zboží své volně vyložiti a prodávati mohl. Krátce, větší mají svobodu nežli který křesťan. Křesťan, kdyby chtěl živnost provozovati, musí sobě předkem právo městské objednati, a mnohokráte celý rok i dvě léta o to státi, než toho dosáhne, nemálo o to přátel starati, předkem list svůj zachovací a rodičův svých prokázati, k tomu nemalou sumu peněz položiti, nad to všecko purkmistru a radě rukou dáním i ústy slíbiti věrnost a po- slušnost zachovati, naposledy to ještě dobrými sousedy uručiti. Žid pak toho všeho jest prázen, kdy mu se dobře libí do města na koni neb na voze přijede, jsa Turek nebo nějaký špehýř, purkmistru ani žádnému se neopoví, zboží své dvě neb tři míle od Prahy, kde Židé bydlejí, složí, potom je pod slamou na voze aneb na kotčím pomalu sám do příbytku svého sveze a v mejtu nic neoznámí, a tak vrchnosti clo odjímají, a potom o to laciněji zboží své dáti mohou. Neb Žid mnohokrát na jednom kotčím voze v truhle, na kteréžto seděti bude, za více set zlatých zboží, jako od sobolův, kůn a jiných drahých věcí sem přiveze, než mnohý kupec na čtyrech i pěti vozích, a cla nic z ni- čeho nedá; toho křesťan učiniti nesmí, nebo musí nejprvé zboží své