[1] 27 Několik slov o nejstarším inventáři českého korunního archivu z roku 1437. Ph. Dr. Otakar Bauer, Praha. Staré archivní inventáře se těší snad nejmenší pozornosti, a to nejen v literatuře historické a právně historické, nýbrž i v literatuře, jež se zabývá výhradně otázkami diplomatickými a archivními. Jestliže vůbec veškerá archivní literatura neoplývá nadprodukcí, jsou staré archivní inventáře vskutku zanedbávanou a opomíjenou popelkou, o niž se jen tu a tam mimo- chodem zavadí. A přece mnohdy mohou zejména v právní historii sloužiti jako důležitý a cenný pramen, seznamujíce nás především s měřítkem, podle něhož byla určována praktická cena právní průkaznosti té které listiny. Úkolem nejbližších několika řádek bude oceniti po té stránce význam nej- staršího inventáře českého korunního archivu z roku 1437. Archivní inventáře podobně jako registra byly pořizovány z praktické potřeby. Inventáře ovšem se podstatně liší již svým založením od register, sledujíce povýtce způsob uložení listinného materiálu. Úkolem jejich jest podati soupis zachovaných písemností a zároveň poznamenati, kde dlužno v případě potřeby hledati tu kterou důležitou listinu. Praktická potřeba tu vždycky rozhodovala. Proto se také nezřídka setkáváme se zajímavým zjevem, že listiny historicky sice důležité, ale v době pořizování inventáře prakticky méně upotřebitelné, bývají označovány jako „neužitečné“ a naopak zase listiny historicky třebas méně významné, ale upotřebitelné v různých právních nárocích, dostávají se leckdy do skupiny nejdůležitějších listin. Než právě pro toto třídění a oceňování jednotlivých listin jsou nám staré archivní inven- táře nedocenitelným pramenem, umožňujíce nám tak vniknouti poněkud do ducha právního nazírání tehdejších dob. * Český státní, později korunní archiv byl patrně od nejstarších dob až do bouří husitských uložen spolu s pokladem a korunovačními klenoty v chrámu svatovítském opodál hrobu svatého Václava. Král Zikmund, obávaje se, aby se koruna a jiné cenné předměty nedostaly do rukou husitů, dal ji hned po korunovaci dne 31. července 1420 spolu s ostatními klenoty, archivem a deskami zemskými odvézti z Prahy.1) Výkladem záznamu t. zv. Starých letopisů českých2) k roku 1422, ujalo se v novější literatuře obecně mínění, že korunní archiv byl za bouří husitských odvezen na Křivoklát, po požáru na Křivoklátě roku 1422 do Plzně a teprve po skončení husitských válek uložen trvale na Karlštejně.3) Výklad ten sice odpovídá asi skutečnosti, spo- léháme-li se totiž na dobré informace autora této zprávy, avšak dlužno jej podstatně doplniti. Putování českého korunního archivu bylo totiž nepoměrně větší, než jak by se snad dalo souditi podle údajů uvedené zprávy. Některé stopy nasvědčují tomu, že alespoň část archivu byla po nějakou dobu cho- vána ve Vratislavi ve Slezsku. Rozhodně však na sklonku válek husitských, ne-li dříve, byl český korunní archiv mimo zemi. Ve volební kapitulaci Zikmundově vydané dne 20. července 1436 v Ji- hlavě, praví se v článku osmém: „Také, že korunu Českú, listy, privilegia a dsky zemské i dvorské, svátost i jiné klénoty koruny české, které sme z Čech vy- 1) Srov. Palacký, Dějiny národu českého III. 1, str. 408 a 409. 2) Scriptores rerum Bohemicarum III. (1829). Staří letopisové čeští od roku 1378 do 1527, str. 52 (rukopis AD—N): „Téhož léta hrad Křivoklát, řečený Hrádek, vyhořal jest zapálením od marštale; kdešto dsky zemské byly prve chovány s korunú i s jinými klenoty a odtud jsú do Plzně neseny. Ale již na Karlštajně je chovají i všecka jiná práva zemská všie země České i s korunú královstvie“. 3) H. Jireček, Právnický život v Čechách a na Moravě (1903), str. 305. Nověji J. Kapras, Právní dějiny zemí koruny české I. (1913), str. 27.