ment, že kněžími se stali řemeslníci (srov. např. i Vavřince, cit. vyd. jeho kroniky, str. 95). 103—118 Verše připomínají dobytí Sezimova Ústí 21. února 1420, jeho zničení 30. března téhož roku a založení Tábora na místě bývalého Hradiště. Zástupy lidu tehdy dobyly i hrad Hradiště, jehož pánem byl Jan z Kamenice. (V tomto vypsání událostí se hlásí opět těsný vztah ke zprávám Vavřincovy kroniky, srov. str. 45 cit. vydání.) 119—142 Autor používá znovu příležitosti (po výkladech ve v. 90—102), aby roz- vinul útoky hlavně proti názorům a činům táborské složky husitského revolučního hnutí. Všechny prvky jeho polemických útoků nacházíme opět i jinde v tehdejší literatuře, hlavně ovšem v kritikách názorů, které známe z formulací v táborských článcích (k tomu srov. studii J. Macka Táborské chiliastické články, Sborník historický I, Praha 1953, str. 53n., kde je i přehled starší literatury). 143—150 Stručně vypráví autor v těchto verších o vítězství vojsk přivede- ných z Tábora Žižkou 5. dubna 1420 k Mladé Vožici. VERŠOVANÉ LETOPISY 1—45 Autor vychází shodně s jinými tehdejšími výklady z přesvědčení, že podně- tem k vzniku husitského hnutí bylo poznání názorů Viklefových. Proto sleduje cestu, jak se dostaly do Čech a jaký byl jejich ohlas. 3n. O Viklefovi a jeho nauce je podávána stručná a ne vždy zcela přesná zpráva, jak ukazuje např. poznámka, že motivem jeho vystoupení proti církvi byla nesplněná touha po kardinálské hodnosti nebo zmínka o městě Viklef, kde se zaměňuje místo narození s jménem Viklefova působiště. 5—6 mistr Mařík doktor — M. Mařík Rvačka, člen augustiniánského řádu cyriáků. Je znám zvláště jako inkvizitor a velký odpůrce Husa i husitského hnutí v jednáních i v písemných projevech; takto vystupoval i na kostnickém koncilu. (Literaturu o něm shrnuje poslední studie, která mu byla věnována R. Urbánkem, Mařík Rvačka jako protihusitský satirik, Časopis Společnosti přátel starožitností 63, 1955, 1n.). — Soudí se, že Mařík byl skutečně v Anglii (v Oxfordě), ovšem není jisté, zda poznal Viklefa († 1384), jak se praví v textu. Rovněž není zcela jasné, byl-li Mařík doktorem, jak jej označuje skladatel těchto veršů; o uznání jeho doktorátu se totiž vedly na pražské universitě spory (srov. výše cit. studii R. Urbánka, str. 19). — u svatého Kříže — klášter svatého Kříže Většího, který byl spolu se stejnojmenným kostelem na rozhraní Starého a Židovského města. 17—22 Působení Viklefových myšlenek u Husa, Jeronýma Pražského a jiných mistrů dokládá autor jejich vystupováním proti ostatnímu duchovenstvu a uvádí výslovně ustálenou formuli „lakomci, svatokupci, kuběnáři“, s kterou se obvykle setkáváme v teh- dejších projevech (srov. např. i v jiných skladbách této edice). Stejně tak bývá tato for- mulace uváděna v literatuře o kacířích jako jeden z příznaků jejich odpadu od církve. — Dalším obvyklým motivem protihusitské literatury, kterého je využito na tomto místě, je závěr, že právě kněží mají vinu na rozpoutání lidového hnutí, neboť lid svedli a po- 206