— Dominikán Petr z Uničova, mistr pražské university, byl znám jako protivník Husa i jeho strany. Tak vystupoval i na kostnickém koncilu a také později. Událost, která se ve verších připomíná, stala se 13. března 1417. Bylo to v době živých sporů a disputací na universitě, v níž se utvářel její vztah k historickému vývoji našich zemí. Tehdy byl mistr Petr přinucen odvolat své útoky proti straně Husově a přiznat se k jejím zása- dám. (K události srov. J. Sedlák, Počátkové kalicha, Časopis katol. duchovenstva 1914, str. 315n.; J. Pekař, Žižka I, str. 125, 20 a poznámky; R. Urbánek, Mařík Rvačka, str. 12.) 216n. Ve verších lze hledat ohlas ještě dalších událostí, jako bylo např. stíhání M. Jana z Hradce (srov. Tomek, Dějepis III, str. 614; Pekař, Žižka I, str. 120, 123 a poznámky) nebo celková situace na universitě (z posledních prací srov. J. Kejř, Deklarace pražské university z 10. března 1417 o přijímání pod obojí a její historické pozadí, Sborník historický 8, 1961, 133n., s přehledem starší literatury). 224—445 Hlavní část skladby tvoří výčty a rozbory dalších názorů nebo činů, kterými chce autor charakterizovat husity jako kacíře. Zároveň přenáší pozornost posluchače, popř. čtenáře, od otázek řešených hlavně v odborné literatuře k událostem tehdejšího života. Výčet a pojetí jednotlivých jevů nepřináší nic podstatně odlišného od ostatních dokumentů té doby, ba naopak ukazuje, že autor vycházel z obecného mínění a ze zpráv, na něž se soustřeďovala pozornost katolické strany zvláště v letech 1416 a 1417. Objevuje se tu proto ohlas jak událostí v Praze, tak i na venkově. Aktuálnost myšlenek zdůrazňovaných v této skladbě nám mohou potvrdit i četné dobové prameny. Vedle traktátové literatury je možno zvlášť odkázat k dokumentům postihujícím růst radikálních myšlenek hlavně mezi venkovským lidem (srov. např. relaci o situaci v okolí hrádku Kozí a Sezimova Ústí, Palacký, Documenta 636n.; list olomoucké kapituly z r. 1416 kostnickému koncilu, Archiv ƒ. österreichische Geschichte 80, 1894, str. 312n., a 82, 1896, str. 386n.; spis Štěpána z Dolan Epistola contra Hussitas dokončený v r. 1417, vydal Pez, Thesaurus anecdotarum IV, 2, 503n.). V některých formulacích se projeví i vliv inkvizičních příruček a jiné literatury o kacířích, která byla tehdy v našich zemích velmi aktuální a na jejímž pozadí katoličtí autoři mnohdy své charakteristiky husitů formulovali. 224n. Ve spisech o kacířích nalézáme velmi často obdobný závěr: mísí dobré se zlým („multa falsa circa vera immiscent“, Hardt, cit. dílo 3, str. 665); srov. též na str. 195, v. 158. 226n. Srov. pozn. k v. 12n., 24n. 236n. Ž. 54, 8. 243—406 Zvláště v těchto verších vyzdvihuje autor rysy, které byly tehdy v litera- tuře obecně zdůrazňovány jako znaky kacířů: Odhaluje je v jednání, v zevnějšku, v jejich působení mezi lidem, v projevech odporu proti poplatkům dávaným duchovenstvu, proti výzdobě a zařízení kostelů, proti zvykům, jako jsou poutě, modlitby a prosby za mrtvé, uvádění žen, svěcení předmětů, proti dodržování svátků a postu, proti ústní zpovědi; dále ve způsobech, jak káží, slouží mši na různých místech (kazateli jsou i řemesl- níci a ženy), jak se staví proti moci papežské, utiskují duchovenstvo. Usvědčují je i bludné spisy. K tomu připojuje ještě výtku, že uctívají Husa-kacíře jako světce. 192