kých veršů, které se často citovaly. Hypotezu o vzniku této silvestrovské tradice podal J. Sedlák ve studii Několik textů z doby husitské (Hlídka 28, 1911, 155n.); tam připojil rovněž přehled dochovaných latinských veršů, které lze doplnit např. i z musejního rukopisu I E 6, odkud právě v této knize vydáváme několik památek. J. Pekař upozornil ještě na ohlas této tradice v Dialogu Ondřeje Řezenského (Žižka I, str. 240, pozn. 2 ke str. 88). 420 Znovu narážka na rozdílná pojetí výkladu bible; srov. pozn. k v. 390. 422n. 1 Kor. 2, 13—15. 432n. Jan 6, 54. 438n. Srov. pozn. k v. 359 450—539 Součástí úvah o oprávněnosti laiků přijímat podobojí stal se brzy jiný problém — autorita církve, závaznost jejích ustanovení a některých názorů přejatých z děl církevních spisovatelů; na straně protihusitských polemiků vyústil pak v požadavek jednoty církve. Otázky autority církve se ovšem objevovaly v českém prostředí už dříve, srov. spory z doby Husovy a jejich odraz v díle Husově i jiných jeho současníků (např. v polemikách vydaných Loserthem v Beiträge nebo Palackým v Documenta). V souvislostech s teologickými spory o přijímání podobojí ožily znovu a často; stačí např. nahlédnout do známé edice Hardtovy (3. díl). Proto také náš skladatel postupoval obdobně a zařadil úvahy na toto téma do stejných souvislostí a pro citáty, o něž se dialog opírá, šel opět do těchto polemických projevů své doby. 454 Jan 17, zvl. v. 21. 458n. Příklady ze Starého a Nového zákona rozvádí autor hned v následujících verších. 472n. Deut. 17, 9—11— Pro toto místo nalezneme pozoruhodnou latinskou ver- šovanou paralelu, jak dokládá zápis v rukopise knihovny Národního muzea v Praze I Е 6, 69а. 480n. Mat. 23, 2, 3. Augustinus, Contra epistolam Manichaei (PL 42, 176). 486n. 490n. Gratianus, Decreti prima pars, dist. 11, c. 11. Tamtéž, dist. 19, c. 5 (srov. též dist. 12, c. 2). 494n. 496n. Tamtéž, dist. 22, c. 2 (srov. též dist. 21, c. 2). 500n. Srov. Mat. 16, 18, 19. Beda, neurčeno. 504n. Decretalia Gregorii 9, lib. I, tit. 1, c. 2. 512n. 521n. V těchto verších autor ústy Táborovými zdůrazňuje husitský odpor k jiným církevním autoritám než k bibli. 522n. Znovu se opakují ustálené přídomky dávané katolickému duchovenstvu. 535 Jan 16, 12, 13. 550n. Autor vřazuje do promluvy stručnou výtku reagující nepřímo na některé projevy odporu husitů k středověké literatuře a na jejich vztah ke knihám, které nalézali v majetku kněží, klášterních a jiných knihoven; také tyto názory nalezly výraz v tábor- ských článcích. 553—695 Spor se znovu vrací v řadě citátů k přijímání podobojí. 198