SLYŠTE VŠICKNI, STAŘÍ I VY, DĚTI Báseň známe ve dvou rukopisných zněních z 15. století: A V rukopise knihovny pražského Národního muzea, sign. I E 6, folio 107a —108b a 94a— 95b; popis a obsah rukopisu je u F. M. Bartoše v Soupise rukopisů Národního musea v Praze, I, str. 28n. (Praha 1926). — B V rukopise pražské Universitni knihovny sign. XX B7 folio 37a— 44b; popis podali V. Tille a J. Vilikovský v článku Bohemika v klášterní knihovně v Admontě (Časopis archivní školy 11, 1934, 117n.). — Text obou dochovaných zápisů není zcela shodný. Rozdíly ukazují, že v obou rukopisech je původní znění skladby částečně porušeno. K vydání volíme text po této stránce lepší — z rukopisu muzejního, který je ve srovnání s B také delší. Jen ojediněle obsahuje naopak B verše, které v A nejsou, jak na to upozorňujeme v poznámkách. Bylo by proto možno uvažovat o doplnění A z B. Ale nejsme plně přesvědčeni, že by začlenění dalších veršů bylo vhodnou cestou, jak se více přiblížit původní verzi. U poezie tohoto druhu, poezie aktuální, časové, nelze vyloučit možnost dalších proměn a úprav při novém a novém přednášení, což by mohlo vysvětlit některé rozdíly vhodněji než odvolání na nedbalost nebo přehlédnutí písařovo. Ani zřetel k rytmické stránce, k tendenci členit skladbu na sdruženě rýmovaná dvojverší nemůže být plně oporou, neboť jak v A, tak i v B je často dochován jednotlivý verš bez rýmujícího se protějšku; tak je tomu i právě v těch případech, které bychom mohli do- plnit z B. Přitom častější výskyt jednotlivého verše nelze přejít, neboť není vyloučeno, že i v původní verzi nebylo dvouveršové schéma pravidelně dodržováno (srov. pozn. na str. 29n). Ve dvou případech se ovšem takové doplnění nabízí: v A je dochován jed- notlivý verš (v. 87 a 426) a B přináší druhý, textem vhodně navazující a rýmem shodný (srov. dále poznámku k v. 86 a 425). Ale s ohledem na vyloučení ostatních případů ne- zařadili jsme ani tyto dva do textu. — Oba dochované texty liší se částečně také po stránce jazykové, ovšem v aparátu zaznamenáváme pouze ty případy, které jsou závaž- né pro charakteristiku a genezi textu památky. Neuvádíme proto takové odchylky, které vznikaly patrně zásahem písařovým, jako jsou některé rozdíly hláskoslovné nebo tvaroslovné, vyplývající z vývojových proměn češtiny 15. století, nebo změny v pořádku slov, rozdílné užívání příklonky -t apod. Muzejní rukopis I E 6 je cenným souborem latinské a české literatury doby husit- ské; nedávno ocenil jeho význam znovu R. Urbánek ve studii Mařík Rvačka jako proti- husitský satirik (Časopis Společnosti přátel starožitností 63, 1955, str. 1n.). V naší edici je z tohoto rukopisu vydávána ještě další skladba, Vlka poznáš po srsti (srov. výše str. 99n.). — Již výše jsme uvedli, že text básně Slyšte všickni, staří i vy, děti, je zapsán na dvou místech. První část je nadepsána De novis hereticis pustilla (f. 107a); v B je báseň charak- terizována explicitem: Explicit processus contra hereticos wicleffistas compilatus in Con- stantia etc. Text, který vydáváme, je napsán zběžným písmem, verše nejsou oddělovány na samostatné řádky, pouze jejich konec bývá obvykle označen tečkou. Jednotlivé části skladby počínají červenou iniciálou a červeně jsou také podtrhány některé řádky textu, ovšem bez zřejmého vztahu k obsahu skladby. Text je na konci prvé části, na f. 108 uzavřen odkazem k pokračování: finis hujus articuli folio 94. — Pravopis je spřežkový, 176