31 implet terram A] terram implet S — 40 běháním] biehanie A — 47 před aliquem je podčárkováním zrušeno q's; — 48 sanctum A] chybí u S — 57 v chrámě A] v chovánie S — 69 když se hřiechóv ostřiehají A] když hřiechóv se ostřiehají S (přehození slov je v A naznačeno znaménkem). VLKA POZNÁŠ PO SRSTI (Zbarvení mnichové) Text je dochován ve dvou zápisech, jednou úplně a jednou částečně (do v. 64). Oba zápisy jsou v jediném rukopise, uloženém v knihovně pražského Národního musea, sign. I E 6. Celý text je tam zapsán na foliích 186a—186b (dále A) a neúplný na f. 241b (dále B). Celkovou charakteristiku rukopisu podává F. M. Bartoš v Soupisu rukopisů Národního musea v Praze, I, str. 28n. (Praha 1926); pozoruhodné pozbámky k němu přinesl článek R. Urbánka Mařík Rvačka jako protihusitský satirik, Časopis Společnosti přátel starožitností 63, 1955, 1n. Oba zápisy jsou psány stejnou rukou. Písmo je zběžné, na jednom řádku jsou napsány vždy dva verše, oddělované uprostřed svislou čárkou. Některé iniciály jsou červené, červeně jsou též přetržena začáteční písmena na každém řádku; červená čára podtrhává některé řádky, nelze v tom ovšem nalézt zvláštní vztah k celkovému členění básně nebo k jejímu obsahu (srov. poznámky na str. 176 k jiné skladbě tohoto rukopisu, Slyšte všickni, staří i vy, děti, kde je situace obdobná). — Pravopis je spřežkový, kvantita a interpunkce označeny nejsou. Několikrát je užito běžných zkratek. Ojediněle se v zápise setkáváme s jotací v krátkých slabikách, ale její označení je zcela náhodné a reflektuje pouze kolísání v písařově grafice. Tak píše sie ve všech případech zvratného se a dvakrát u příslovce zase (v. 67, 76); výjimečně je že psáno zie ve slově káže (v. 39), kdežto jinde je v těchto případech rukopisné ze. Soustavně užívá psaní ssie, sie, sye k označení še. Také psaní slabiky je kolísá, vedle ge máme několikrát gie, aniž ovšem šlo o náležitou jotaci (v. 2 gieho, 20 poprawugie, 33 a 34 gie = jest, 61 vkazugie). Jotace v dlouhých sla- bikách je ještě převážně zachována; ojediněle je zapsáno ie na místě náležitého í (v. 58 mojiete), což je v edici upraveno. Báseň byla dříve otištěna V. Nebeským v ČČM 26, 1852, sv. II, 76—78 (dále N) a s některými rozdíly v přepisu K. J. Erbenem ve Výboru z literatury české II, sl. 235—238 (Praha 1868; dále V); omyly dřívějších vydavatelů a úpravy, hlavně hlásko- slovné, v poznámkách výslovně nezaznamenáváme. 4 se rúcha A] rucha sie B — 7 v stúpě A] wstlupie B — 11 V Soběslavě A, V] wssobieslawy B, v Soběslavi N — 13 černého v B je před tím předložka z, v A je s se stopami vyškrabávání, takže asi ani tady nepatří do textu — 19, 20 tyto dva verše v B nejsou — 23 Filipe není v B; v Znojmi A, N] v Znojmě V — 27 tresktati] trzeſktati A — 34 i není v B — 35 v B zní tento verš: proty zboru mystrow praſkeho — 40 máť N] maty A, máš V — 54 v B je to až za sami; pohýlili A] pohiltili B — 58 mosíte] mosiete A — 64 zde zápis B končí odkazem písaře k s. 186, tedy k textu A — 88 mosíť se] mozit ſie A — 90 z Soběslavyl ſsobieſlawy A. 175