1099n. Srov. na str. 188 pozn. k v. 32. 1117. 2 Tim. 3, 13. 1121n. Ž. 125, 3. 1129 Seneca, De clementia, lib. I., c. X, XIV. 1139n. 1 Petr 5, 10, tamtéž 1, 6—7. 1155 Rys zatvrzelosti se uvádí opět jako jeden ze znaků kacíře. 1158n. Srov. Tit. 3, 11—1161 Tit. 3, 10. 1166 u přirozeném zákoně to za právo uložil — z právnické terminologie; v husit- ských polemikách bývá takto označována zásada známá i z právnické praxe středověku: nečiň druhému to, co nechceš, aby jiní činili tobě (srov. v Gratianových Dekretech i v bibli Mat. 7, 12; Luk. 6, 31). — Všeobecně o pojetí přirozeného zákona u husitů po- jednává H. Toman, Husitské válečnictví za doby Žižkovy a Prokopovy, Praha 1898, str. 38; k pojmu „přirozeného zákona“ ve středověku srov. všeobecné poznamky v článku M. Boháčka, Právní ideologie předhusitského zastánce selské svobody, Sborník historický 8, 1961, zvl. str. 117n. ZLOMKY RÝMOVANÉ KRONIKY 1—18 Začátek dochované skladby rozvíjí líčení poutí na hory. V některých detailech je možno postihnout styčné body s výkladem Vavřince z Březové v jeho Husit- ské kronice (v cit. vyd. str. 89). 1 Beránek — vrch u Mladé Vožice. 3 Tábor — původně vrch u Nemějic na Bechyňsku. 11—18 O obavách krále Václava z poutí na hory a o proměně táborských poutníků v tvrdé bojovníky srov. opět u Vavřince (zvl. na str. 90 a 112 cit. vyd.); ve Starých leto- pisech čteme podobně: „... jedno s huolkami chodili jako pútníci. Ale pohřiechu to se brzo změnilo a v jiné zpátkem obrátilo,“ (srov. cit. vyd. Křižovnického rukopisu, str. 55). 22—25 Verše stručně zachycují pražskou událost z 30. července 1419. 27 Král Václav IV. zemřel 16. srpna 1419. 28 šelma — srov. též bibli, zvláště v Apokalypse. 29—42 Srovnání autorovy zprávy o bouřích pražské chudiny po smrti Václava IV. s jinými dobovými zprávami ukazuje, že básník chtěl — až na zmínku o kartouzském klášteře — uvést především několik rysů, které by obecně charakterisovaly husitské činy. Proto se v jeho líčení setkáváme se stejnými prvky, jaké bývají uváděny všeobecně v protihusitských kritikách (pálení kostelů a klášterů, ničení kostelního zařízení, zneuctění ostatků svatých, útoky na mnichy a kněze), ba mnohdy o kacířích vůbec. 39 Kartouzský klášter byl zničen ve dnech 17. a 18. srpna 1419. 41 na ty němice — příslušníci kartuziánského řádu byli vázáni mlčením; srov. poznámku na str. 183 k tomuto verši. 42 Kláštery bývaly nejednou srovnávány husity s chlévy a o mniších mluvili jako 204