Rozbor skladby napovídá, že máme před sebou dílo autora, který při snaze vyčerpat všechny podstatné problémy nepřestával si být vědom, že jeho úspěch u publika závisí i na způsobu ztvárnění této látky. Přestože ho celková koncepce skladby a snaha přiblížit materiál z pole- mické a traktátové literatury ve znění téměř doslovném vedly především k interpretaci různých názorů a zároveň k výčtům a citacím, vytvořil dílo umělecky působivé, které dosvědčuje literární dovednost svého neznámého původce. Jestliže jsme se už jednou obrátili ke srovnání s husitským Hádáním Prahy s Kutnou Horou, vracíme se k němu závěrem ještě jednou. Skladba Václav, Havel a Tábor jistě upoutá i svými slovesnými hodnotami, přesto ovšem nedosahuje působivosti svého protějšku. Příčinu toho lze nejspíše hledat v základech inspirace obou básníků a v podnětech jejich práce. Autor hádání Václava, Havla a Tábora musel především obhajovat, bránit, se strachem očeká- vat zvrat poměrů. Svou polemiku s husity opřel především o přesvědčení, že těžiště problémů je v otřesení ideovou jednotou, která vznikla odtrže- ním husitů od římské církve. Proto jeho hlavní oporou v díle se staly literární a spekulativní zdroje, které také omezily rozvinutí uměleckých prostředků do plné šíře. Naproti tomu autor husitské skladby stál po boku těch, kdo cítili svou sílu i příznivou situaci pro dosažení cílů, které se už zčásti naplňovaly. Proto do jeho díla, obracejícího se k širo- kým zástupům husitů, pronikaly vedle podnětů latinské předlohy daleko bezprostředněji také ohlasy současných událostí a nálad. Právě sepětí s tímto děním i společenské určení skladby byly tím rozhodným pod- nětem, který přivedl básníka skladeb Budyšínského rukopisu k vytvoření onoho vzrušeného odrazu v literárně uměleckém tvaru. — Ještě jeden typický veršovaný druh pěstovali autoři doby husitské vedle satir a veršovaných polemik nebo traktátů, a to veršovaná zpraco- vání soudobých historických událostí. Ovšem takováto díla nejsou pou- hou kronikářskou zprávou, nýbrž historická látka se tu mění v projev aktuální a tendenční, v zrcadlo i výzvu doby. Jejich tvůrci nebyli pouhými pozorovateli, nýbrž mluvčími určité strany, obhájci i kritiky v duchu jejích názorů. Když husité zpracovávali historické téma veršem, sahali s oblibou k písni. V ní reagovali na události bezprostředně, s malým časovým odstupem, a proto se v písni obvykle setkáváme s ohlasem jediné udá- 35