by se autoři zbavovali všech tradičních výrazových prostředků, šlo-li o posílení názornosti a účinnosti jejich projevů. Sledujme třeba, jak časté bývá přirovnání, které stupňuje názornost projevu; autoři pro ně sahají příznačně do dvou okruhů blízkých svým posluchačům, do bible nebo do soudobého života. Stejně tak dovedli někdy osobitě najít oporu nejen v látkové tradici, jak ukazuje např. námět Rozmlouvání člověka se smrtí, ale i ve starší poetice, jak zvlášť názorně dokládá zpraco- vání českých skladeb tzv. Budyšínského rukopisu, v nichž nalézáme např. etymologizování, syntaktické paralelismy, promyšlené využití exklamace, apostrofy, ba i zvukové stránky slova apod. Oblíbeným prostředkem autorů doby husitské bylo využívání rytmic- kých kvalit jazyka, a to je právě přivádělo tak často k verši. Z dochova- ných textů můžeme soudit, že volili dvě cesty, jednak verš pravidelný, převážně osmislabičný (popř. s malými odchylkami od tohoto rozměru v některých verších, jak bývalo tehdy obvyklé), nebo verš bezrozměrný, tedy o nepravidelném počtu slabik. První typ měl nepochybně vedle starší literární tradice (v poezii ze 14. a ze začátku 15. století převažoval ve veršované epice, ale objevoval se i v didaktických skladbách lyricko- epických, jako byla např. Nová rada Smila Flašky z Pardubic, nebo v satirách) oporu i v ústní slovesnosti, která žila v prostředí, jemuž veršovci doby husitské především určovali svá díla. Osmislabičným veršem jsou zpracovány skladby Žaloba Koruny české, Porok české Koruny a Hádání Prahy s Kutnou Horou z Budyšínského rukopisu. U památek vydávaných v tomto svazku volil tuto formu autor historic- kého veršování známého jako Zlomky rýmované kroniky. Snaha o pravi- delnost rozměru hlásí se i ze skladby Rozmlouvání člověka se smrtí. Převažuje v ní rovněž osmislabičný verš, i když se někdy objeví od- chylky; ale ani v případech těchto odchylek autor neizoluje jednotlivý verš, nýbrž ve snaze o pravidelnost spojuje ve větší celek několik veršů (alespoň dva) o stejném počtu slabik (buď sedm slabik nebo devět až deset)8. Rovněž ve veršovaných traktátech o přijímání podobojí a proti poutím převažují partie osmislabičné. Na druhé straně v některých částech skladby Otázka nynie taková běží se naopak výrazně hlásí 8 Podrobně tuto otázku sleduje J. Hrabák ve Studiích o českém verši, Praha 1959, str. 104. Při závěrech je třeba míti na mysli, že Rozmlouvání člověka se smrtí známe ovšem až z verzí 16. století, takže nejsou vyloučeny pozdější zásahy. 14